Operou Roberto Devereux neboli Hrabě z Essexu završilo Národní divadlo moravskoslezské mimořádný cyklus tudorovských oper Gaetanna Donizettiho, které představují vrchol italského belcanta. Pojednává o zlomových úsecích života tří britských královen - Anny Boleynové, Marie Stuartovny a Alžběty I. Třetí opera zachycuje stárnoucí Alžbětu trpící ztrátou věrnosti posledního milence, kterého nechá popravit.
Většinu ze svých dramatických děl složil Donizetti na zakázku, stejně tak opery o královnách. Annu Bolenu vytvořil roku 1830 pro milánskou La Scalu, Marii Stuardu v roce 1834 pro Neapol a Roberta Devereuxe o tři roky později rovněž pro neapolskou operu. Podle historických dokladů právě prožíval velké osobní tragédie. V krátké době mu zemřeli rodiče, manželka a dvě děti.
Libreto od Salvadore Cammarana vychází z historických reálií. Děj je vystavěn na proměňujících se vztazích čtyř hlavních protagonistů - královny Alžběty I., hraběte z Essexu, vévodkyně z Nottinghamu a jejího manžela. Historii odpovídá blízký vztah stárnoucí Alžběty k mladému hraběti z Essexu i jeho poprava za vzpouru v roce 1601. Příběh je ale fiktivní.
Historické reálie a fiktivní příběh
Alžběta se na svého oblíbence rozhněvá, protože ji zradil jako královnu, ale ještě více ji zasáhne, že ji zradil jako ženu. Dozví se o jeho vztahu k jiné. Kdyby přiznal její jméno, mohl by se zachránit. Neudělá to už proto, že jde o manželku přítele, který se mu snaží pomoci - vévody z Nottinghamu. Na poslední chvíli ho málem zachrání vévodkyně Sára, když přinese prsten, který dostal Roberto od královny. Je však pozdě. Alžbětu to zlomí jako ženu i jako panovnici, odmítá dál vládnout.
Inscenace staví na rozpolcenosti královny. „Alžběta je na jedné straně žena, která ztrácí ženskou svůdnost a svého milence, na druhé straně je stále ještě mocnou panovnicí, což potvrdí tím, že podepíše nad svým milencem rozsudek smrti,“ shrnuje dramaturgyně představení Eva Mikulášková.
Režii opery nabité dramatickými situacemi svěřilo vedení divadla šéfovi ostravského činoherního souboru Petrovi Gáborovi, který má i hudební vzdělání. „Herectví v opeře považuji za neoddělitelnou složku pěveckého výkonu. Baví mne hledat společně s interprety výstižné herecké ztvárnění. Zároveň čtu z partitury a nechávám na sebe působit sílu hudby,“ popsal práci na inscenaci.
Na hudební nastudování si divadlo pozvalo nizozemského dirigenta Sandera Teepena. Minimalistickou scénu vytvořil Michal Syrový, dobové kostýmy Alena Schäferová, která různé duševní stavy královny podpořila jejími róbami. Důležitou roli hraje dlouhá rudá vlečka symbolizující prolitou krev.
Cyklus má na programu i Metropolitní opera
V roli Alžběty I. se střídá německá sopranistka korejského původu Seyoung Park a hvězda ostravského operního souboru - držitelka Thálie Jana Šrejma Kačírková, která v cyklu zpívala všechny tři královny. Vévodkyni Sáru nastudovala slovinská mezzosopranistka Jadranka Juras a sólistka Národního divadla v Praze Michaela Kapustová. Roberta Devereuxe ztvárnil tenorista vietnamského původu Philippe Do v alternaci se sólistou ostravské opery Lucianem Mastro.
Opera Roberto Devereux patří k opomíjeným Donizettiho dílům. Nejhranější z tudorovské trilogie je Maria Stuarda. Podobně jako Národní divadlo moravskoslezské se rozhodla uvést všechny tři opery také newyorská Metropolitní opera. Ta trilogii dovrší v příští sezoně.
Premiéra insenace v Dvořákově divadle Národního divadla moravskoslezského byla minulý týden. Ve čtvrtek 17. prosince je repríza, další pak 19. ledna.
