Letní filmová škola umožnila letos návštěvníkům zprostředkované setkání s Pedrem Almodóvarem. Tvorbu provokativního španělského filmaře na projekcích uváděl José Arroyo z britské Warwické univerzity, který Almodóvarovu kariéru sleduje už od jejího začátku. Na nesoutěžní filmový festival, jehož devětačtyřicátý ročník se uzavírá 3. srpna, přijel Arroyo jako host sekce Ikona. Jejím cílem je představit vždy jednu velkou režisérskou osobnost.
Almodóvar přiměje diváky pochopit lidi na okraji, oceňuje znalec jeho filmů
José Arroyo o tvorbě Pedra Almodóvara (zdroj: ČT24)
Na počátku své už pět dekád trvající filmařské kariéry byl Almodóvar miláčkem madridské undergroundové scény. A podle španělských kritiků ne moc dobrý filmař. Zájem mladého publika o Almodóvarovy filmy si recenzenti vysvětlovali tím, že točí pobuřující a punkové příběhy.
„Za dobré filmaře ve Španělsku v osmdesátých letech považovali tvůrce jako Victor Erice nebo Carlos Saura. Ti, kdo točili artové filmy, které byly velmi složité a museli jste je dešifrovat. Které představovaly metaforu pro španělský národ,“ říká Arroyo. „Byly to filmy, které nepůsobily okamžitě, museli jste se jimi trochu zabývat. Filmy od Almodóvara fungují i bez toho, ale když to uděláte, víc z nich získáte,“ míní.
Co bývalo šokující, je normální
Tvorbu pod hlavičkou produkční společnosti, kterou založil spolu s bratrem, zahájil Almodóvar odvážným Zákonem touhy. V melodramatu o komplikovaném sexuálním životě dvou sourozenců se nelekl zapovězených témat.
„Co dřív bývalo velmi šokující, je dnes už normální. Almodóvar měl ve svých filmech transsexuály odjakživa. A často v nevšedních rolích. Někdy byl transsexuál v roli matky a biologická žena zase hrála transsexuála, takže si byli všichni rovni. Tohle ale dělal už před čtyřiceti lety, kdy to bylo nemyslitelné,“ připomněl Arroyo.
Volver
Pobuřujícími náměty podle něj španělský režisér a zároveň scenárista otevírá cestu pro něco nového.
„Dojímá mě, když vidím, kolik toho Almodóvarovy filmy z osmdesátých let znamenají pro queer lidi z Kuby, Dominikánské republiky nebo z Chile. Učinil pro ně z nemyslitelného skutečnost. Vytvořil pro ně zastoupení, kterého se jim nikdy nedostalo nebo kterého měli jinak velmi málo,“ říká.
Následovaly Ženy na pokraji nervového zhroucení. Bláznivá černá komedie se stala největším kasovním trhákem v dějinách španělského filmu. A Almodóvar i díky své první oscarové nominaci světově uznávaným filmařem.
Pochopení pro nepochopené
Svou pověst potvrzoval i dalšími tituly, jako je Mluv s ní, Vše o mé matce nebo z jeho vlastní zkušenosti těžící Bolest a sláva. Jeho filmy v oscarových seznamech málokdy chybí, když už ne díky Almodóvarově filmařskému řemeslu, tak díky hereckým výkonům, třeba jeho dvorní herečky Penélope Cruzové.
„Má skvělou schopnost přimět diváka, aby se dojal nebo soucítil s postavami, které stojí na okraji. S lidmi, které společnost odsunula někam do podzemí nebo do ústraní. V tom spočívá jeho největší nadání. Všechno to samozřejmě dělá s humorem. Je to mistr inscenování. Jen velmi málo lidí umí připravit scénu tak jako on. Nasnímat ji, nabarvit a zkomponovat,“ všímá si docent filmových studií.
Stěžejní podle něj ale pro režisérského solitéra vždy bude vyprávění příběhu. „Bude dojemný a zábavný a zároveň díky němu pochopíte ty, kterým se pochopení od společnosti dostává nejméně,“ oceňuje na Almodóvarově tvorbě José Arroyo.