Praha - Systém sociálních dávek může někomu připadat nepřehledný. Dávek je více, u každé platí jiná základní pravidla, operuje se s pojmem životního minima, pracuje se s koeficienty, procenty, okruhem společně posuzovaných osob a tak dále, a tak podobně. Nejpodstatnější je určení oprávněnosti nároku na konkrétní dávku. Při jeho zjišťování řešíme jednu základní věc: dosáhneme na ni s našimi příjmy? Při tom si musíme nejprve ujasnit, čí příjmy se započítávají, tj. které příjmy budou brát pracovníci místně a věcně příslušných úřadů v úvahu.
Žadatel o sociální dávku není posuzován sám o sobě, ale je vždy zjišťováno, kdo tvoří okruh společně posuzovaných osob, tedy kdo žije ve společné domácnosti. I kdyby čistě příjmy osoby na přiznání dávky postačovaly, v součtu tomu tak být nemusí. Zákon zjednodušeně praví, že společně se posuzují:
- rodiče a nezletilé nezaopatřené děti
- manželé a registrovaní partneři
- rodiče a zletilé děti, které žijí společně s rodiči a nejsou posuzovány ve smyslu společného okruhu osob s jinými osobami
- jiné osoby, které společně užívají byt
Příklad 1:
Zletilý syn žije ve společné domácnosti v nájemním bytě s rodiči, kteří mají ještě jednu nezletilou a nezaopatřenou dceru ve věku 14 let. Je dlouhodobě nezaměstnaný (tedy ztratil již nárok na podporu v nezaměstnanosti) a chtěl by získat příspěvek na živobytí ze systému hmotné nouze. Zažádá o něj na předepsaném formuláři. Úspěch žádosti je odvislý od výpočtu životního minima, ale nikoli jeho, nýbrž všech členů společné domácnosti, tj. zletilý syn, nezletilá dcera, matka a otec. V roce 2010 platilo následující: pro první dospělou osobu činilo minimum 2 880 korun, pro druhou a další dospělou osobu 2 600 korun, pro nezaopatřenou čtrnáctiletou dceru 1 960 korun, celkem tedy částka životního minima celé rodiny vystoupala na 10 040 korun. Pokud má rodina celkové čisté příjmy pod touto hladinou, příspěvek na živobytí jí náleží. Výpočet výše životního minima je základním ukazatelem i pro další dávky.
Příklad 2:
Zletilý syn z příkladu 1 žije sám v nájemním bytě. V takovém případě by byl posuzován jako jednotlivec, jeho životní minimum by bylo 3 126 korun měsíčně. Příspěvek na živobytí by patrně dostal – posuzují se totiž i jiné věci než příjem, a to zejména majetkové poměry. Pokud by tedy měl například luxusní automobil, příspěvek na živobytí by nedostal.
Odlišně se okruh společně posuzovaných osob zjišťuje u příspěvku na bydlení. Nezjišťuje se, kdo žije ve společné domácnosti, rozhodující je pouze trvalý pobyt. Může se proto stát, že pro účely příspěvku na bydlení bude společně posuzován člověk, který dlouhodobě ve společné domácnosti nežije, ale je tam trvale nahlášen.
Příklad 3:
Matka a otec žijí ve společné domácnosti. Jejich zletilá dcera žije trvale mimo město, má ale u rodičů stále hlášen trvalý pobyt. Pokud by rodiče zažádali o příspěvek na bydlení, posuzoval by je příslušný úředník jako trojici – matka, otec, dcera.
Pro konkrétní informace, jak se která dávka vypočítává, se obraťte na příslušný úřad. Přestože nemusíte mít nárok například na příspěvek na živobytí, můžete dosáhnout na příspěvek na bydlení, sociální příplatek atd. Kombinací je celá řada, úřadům je dokonce dovoleno ve zvláštních případech (život může přinést specifické situace) někoho vyloučit z okruhu společných osob a nárok na dávku vypočítat bez započítání této osoby.
