Praha - Na Českou republiku se snesly žaloby kvůli ručení za úvěry, které před více než dvaceti lety tehdejší centrální banka poskytla státním podnikům před velkou privatizací. Ve sporu přitom jde o desítky miliard korun. Zahraniční obchodníci s pohledávkami a banky požadují v žalobách po státu vyplacení garancí, jejichž hodnota se odhaduje zhruba na 30 miliard korun bez úroků. Informaci přinesl server Česká pozice.
Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) na začátku května na problém upozornil ekonomické ministry. Ovšem výše částky, kterou nakonec stát držitelům pohledávek zaplatí, bude záviset na strategii zvolené vládou. Podle České pozice pak stát do roku 2012 za garance vyplatil už zhruba 1,1 miliardy korun.
Ministerstvo financí narazilo na nesrovnalosti s ručením zhruba v polovině roku 2010. Následně začalo zjišťovat rozsah garancí a případnou právní pozici státu v žalobách. O analýzu situace požádalo firmy Deloitte Advisory a Value Added. Na základě těchto posudků se pak ministerstvo loni v létě rozhodlo podat trestní oznámení na neznámého pachatele Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.
Původ problému
K pochopení problematiky je třeba se vrátit zhruba o 22 let do minulosti, kdy vláda připravovala velkou privatizaci. Státní podniky, které se měly prodávat, byly zatíženy různými úvěry, jež jim poskytla Státní banka Československá (SBČS). Šlo zejména o úvěry na trvale se obracející zásoby (takzvané TOZ) nebo na investice. Na počátku devadesátých let minulého století se pohledávky z těchto úvěrů po takzvané delimitaci (rozdělení odpovědnosti) dostaly ze SBČS do bilance nově vzniklých, státem vlastněných komerčních bank, které je následně postoupily Konsolidační bance založené ministerstvem financí v roce 1991.
Zdroj: István Léko, Česká pozice
Do roku 2007 přitom pohledávky a nesplácené úvěry z období transformace v 90. letech spravovala Česká konsolidační agentura (ČKA). Ta prodávala tisíce pohledávek se státními garancemi za pár procent nominální hodnoty a podle ministerstva financí její úředníci museli vědět, že takové ručení má hodnotu 100 procent. Mohli tak tyto důvěrné informace po svém odchodu z ČKA nabídnout obchodníkům s pohledávkami.
