Praha - Generální ředitel Dopravního podniku hl. města Prahy Milan Křístek nabídl na jednání dozorčí rady svou rezignaci. Důvodem jsou podle serveru Česká pozice komplikované vztahy s radou hlavního města. Vrcholný manažer stál v čele dopravního podniku od loňského listopadu. Od prosince 2011, kdy na funkci rezignoval Martin Dvořák, je přitom Křístek už šestým šéfem DPP, který by měl opustit nejvyšší post největší firmy vlastněné hlavním městem. Skončit by měl ke konci listopadu.
Dopravní podnik, který pro metropoli zajišťuje provoz 151 autobusových linek, 21 denních a devíti nočních tramvajových linek a tří tras metra, je největší městskou firmou a zároveň největším dopravcem provozujícím městskou hromadnou dopravu v zemi. Ročně přepraví asi miliardu cestujících, práci dává téměř 11 tisícovkám lidí a každoročně vykazuje tržby pohybující se mezi 15 a 16 miliardami korun.
Už z těchto čísel může být zřejmé, co pražské politiky na podniku, jehož hrubá hodnota majetku přesahuje 112 miliard korun, přitahuje. Podle Jiřího Skuhrovce, spoluautora nejnovější studie o vlivu politiků na fungování veřejných firem (podrobněji viz rámeček níže) to je především objem financí, se kterými největší městská firma nakládá. „Roční rozpočet dopravního podniku je necelých 15 miliard, z čehož velkou část dává město. Navíc na rozdíl od jiných podniků má DPP poměrně velké výdaje na různé nákupy zboží a služeb,“ upozorňuje Skuhrovec.
Celkový objem investic za minulý rok činil více než 7,5 miliardy korun, přičemž více než polovina (4,5 mld) na tyto investice šlo z městského rozpočtu. Ještě lákavější než samotné množství peněz ale může pro politiky být menší dohled nad jejich chováním. „Způsob, jakým může nakupovat dopravní podnik, je nesouměřitelný s tím, jakým nakupuje samotný magistrát. Je pod daleko menším stupněm kontroly, například se na něj v menší míře vztahuje zákon o veřejných zakázkách a nemůže na něj ani dohlížet NKÚ,“ konstatuje Skuhrovec.
Výzkum: Vliv politiků na městské firmy je silný
Na výrazný vliv politiků na chod veřejně vlastněných podniků aktuálně upozorňuje aktuální výzkum vypracovaný Fakultou sociálních věd UK. Podle autorů studie je politicky ovládána více než stovka velkých podniků v zemi, ty zároveň podléhají nižšímu stupni kontroly. Na jejich hospodaření nemůže dohlížet NKÚ, mají výrazně slabší povinnosti vypisování veřejných zakázek, snáze se vyhýbají povinnostem poskytovat informace a zejména na místní úrovni jsou jejich výdaje mimo zorné pole opozice. Tento jev je prý přitom více patrný na komunální úrovni, kde obrat městských a krajských firem dohromady dosahuje 117 miliard, než v případě firem vlastněných státem.
Nejbouřlivěji se o neblahém vlivu politiků na pražský dopravní podnik mluvilo loňské léto, kdy dozorčí rada DPP odvolala Křístkova předchůdce Vladimíra Liche. Tehdejší generální ředitel totiž jen pár dní před svým vyhazovem podal trestní oznámení na osm lidí z bývalého vedení podniku, kteří podle něj v minulosti uzavřeli pro podnik nevýhodné kontrakty. Mj. šlo o šéfa DPP z let 2007–2011 Martina Dvořáka, někdejšího ekonomického ředitele Ivo Štiku, expředsedu představenstva Radovana Štajnera a dvojici advokátů z kanceláře Šachta and Partners.
Dozorčí rada, které Lichovo sesazení údajně navrhl z pozice šéfa představenstva starosta Prahy 13 David Vodrážka (ODS), svůj krok zdůvodňovala ředitelovou nekompetentností, špatnou komunikací s představenstvem a špatnými kroky při pojištění firmy na další rok. Lich ale výtky odmítl s tím, že pravým důvodem jeho odvolání je útok na primátora Prahy Bohuslava Svoboda (ODS), který ho bez výběrového řízení do čela podniku prosadil.
Ani tehdejší primátor s poskytnutým vysvětlením nesouhlasil. „Ty důvody jsou… já nevím, jaké slovo volit, ale o jejich pravdivosti by se dalo s úspěchem pochybovat, což je jiný výraz pro lež,“ tvrdil v srpnu 2012 Svoboda, podle něhož Lich plnil všechny hlavní body, které jakožto krizový manažer při nástupu do funkce dostal.
Při podávání žaloby na někdejší vedení DPP Vladimír Lich vycházel dle vlastních slov z toho, že během svého působení v čele DPP nenašel smlouvu, která by byla výhodná. Politici přitom podle něj do zakázek dopravního podniku v předchozím období mluvili. Práva zasahovat do vedení podniku si údajně vyhradil pražský radní pro dopravu Josef Nosek, na jehož žádost DPP dopředu proplatil společnosti Oleo Chemical faktury za pohonné hmoty. Radní ovšem toto tvrzení rezolutně odmítá.
Kromě Lichova prohlášení, že se podnik snažili řídit politici, kteří rozkazovali jeho lidem, politickým zásahům do vedení DPP nasvědčoval i právní audit, který v podniku prováděla organizace Transparency International. Z ní vyplynulo, že do nevýhodných transakcí mohli být zapleteni i čelní představitelé ODS. Někdejší první místopředseda strany Vodrážka například silou své pozice schválil prodej vestibulů metra ve stanicích Českomoravská, Kačerov a Vysočanská. Ceny pozemků ovšem byly podhodnocené.
Odpolitizování dozorčí rady
Bývalý generální ředitel Lich po svém odvolání zejména kritizoval vysokou politizaci dozorčí rady dopravního podniku. Dozorčí orgán nyní tvoří deset politiků a pět zástupců zaměstnanců, Lich proto navrhoval snížení počtu členů na devět, kde by seděli jen tři politici a s nimi tři zaměstnanci a tři odborníci.
Podle Jiřího Skuhrovce by toto řešení mohlo stávající stav zlepšit, ale nebylo by zcela ideální. „Podle standardů dobré praxe, tak jak je navrhuje OECD a u nás prosazuje Rekonstrukce státu, politici nemají být v dozorčích radách vůbec,“ tvrdí s tím, že to má význam hlavně pro dlouhodobou kontinuitu řízení podniku. „Teď si vezměte, že brzy zase budou další volby a ty politici se změní. Pokud bude podnik takto silně kontrolovaný, těžko předpokládat, že bude mít nějaké rozumné dlouhodobé směřování,“ myslí si ekonom.
Personální kolotoč v čele DPP – za dva roky šest ředitelů
Martin Dvořák byl posledním generálním ředitelem, který v zimě 2011 odešel z dopravního podniku dobrovolně. Svou rezignaci tehdy odůvodnil únavou z téměř pětiletého působení ve vrcholné pozici, jeho odchod ale spíš souvisel se vznikem nové koalice ODS a TOP 09 na pražské radnici. Někteří zástupci TOP 09 totiž avizovali, že budou chtít ve vedení DPP změny.
Místo Dvořáka byl řízením pověřen tehdejší dopravní ředitel Jaroslav Stůj. Na svém postu ale vydržel pouhé dva měsíce. Byl odvolán „kvůli neutěšené situaci v dopravním podniku“ a jako další dočasný šéf pak byla jmenována dosavadní předsedkyně představenstva DPP Magdalena Češková. Ve funkci pobyla ještě kratší dobu, než Stůj - jen měsíc. Na začátku března 2012 byl bez výběrového řízení dosazen „krizový manažer“ Vladimír Lich, jenž měl podle primátora Svobody ve funkci zůstat až dva roky. Vydržel zde ale jen šest měsíců.
Od srpna do listopadu minulého roku tak byl DPP bez generálního ředitele. Úkolem dočasného řízení byla znovu pověřena bývalá ekonomická šéfka Magdalena Češková. Z konkurzu byl nakonec vybrán bývalý manažer společnosti T-Mobile Milan Křístek. I ten ale v horkém křesle zůstal něco přes deset měsíců.
Přestože na provoz dopravního podniku Praha každoročně přispívá přibližně 10 miliardami, firma se dlouhodobě potýká s finančními potížemi. Loni se podle předběžné účetní uzávěrky propadl do ztráty 396 milionů korun. O rok dříve přitom podnik vykázal zisk 990 milionů Kč. Tíží ho především dluhy a závazky z nevýhodných smluv, které v podstatě nelze vypovědět, nebo jedině pod hrozbou vysoké sankce.
Jízdenky, jízdenky, jízdenky
Vzorovým příkladem takovýchto téměř nevypověditelných tendrů jsou smlouvy týkající se výroby a prodeje jízdenek – a to nejen těch papírových. V roce 2008 uzavřel DPP desetiletou smlouvu se společností Crowsnest (nyní Erika) na prodej jízdenek přes SMS. Služba má u cestujících úspěch, ale podle kritiků byla pro podnik nevýhodná a ceny, které si společnost účtovala, neodpovídají situaci na trhu. Až letos v červnu se podniku podařilo Eriku přesvědčit o snížení provize z prodeje jízdenek, která dříve činila 25 procent. DPP tak podle ředitele Křístka ročně ušetří 7,2 milionu.
V listopadu 2011 informovala Česká televize, že DPP uzavřel nevýhodnou smlouvu na výrobu jízdenek se společností Neograph. Kontrakt údajně zprostředkovala firma Cokeville Asset Inc. se sídlem na Britských Panenských ostrovech, které Neograph odváděl 17 haléřů z každé jízdenky. Sám dodavatel přiznával, že výroba jízdenek byla předražená. DPP se v prosinci 2011 s Neographem dohodl na ukončení smlouvy. Nadační fond proti korupci přitom tvrdí, že peníze plynoucí z tohoto obchodu proudily přes advokátní kancelář Šachta & Partners (dnes MSB Legal) k pražskému podnikateli Ivo Rittigovi.
Loni v září dopravním podnik vypověděl smlouvu se společností Cross Point, která údajně prodávala jízdenky ve vestibulech metra dráž než její předchůdce. Cross Point podle dřívějších informací ČT inkasoval od roku 2009 za poskytované služby 130 milionů korun, přičemž předtím dopravní podnik za služby platil 30 milionů korun.
K vypovězení smlouvy však došlo až poté, co někdejší vedení pražského magistrátu za primátorování Bohuslava Svobody (ODS) nechalo prověřit deset smluv, které DPP v minulosti uzavřel. Podle tehdejší prvního muže Prahy Láskův audit ukázal, že zakázky byly předražené až o půl miliardy korun a kvůli údajně nevýhodným zakázkám podal i sám Václav Láska, podle něhož byl pražský podnik v době působení Martina Dvořáka systematický tunelovaný, trestní oznámení.
O působení organizované skupiny, která měla Dopravní podnik hl. m. Prahy v řádech stamilionů až miliard v minulosti cíleně tunelovat, hovořil i ředitel Transparency International David Ondráčka. Tento organizovaný zločin podle něj měl zároveň politické krytí. „Je jasné, že obchod musel být krytý politiky z pražské radnice. Dopravní podnik byl pro lidi, kteří z něj tunelovali, bezpečným krmelcem, kam mohou srnky vyhladovělé po zimě přijít, a vždycky dostanou to, co potřebují,“ uvedl Ondráčka v polovině srpna 2012 v ČT.
Na základě Láskova oznámení letos koncem února protikorupční policie kvůli zakázce na prodej jízdenek ve vestibulech metra obvinila právě exšéfa Dvořáka, bývalého radního pro dopravu Radovana Šteinera (ODS), exředitele úseku služeb DPP Tomáše Petanu a jednatele společnosti Cross Point Pavla Švarce. Kriminalisté, kteří škodu odhadli na 56 milionů korun, je podezřívají z porušení povinnosti při správě cizího majetku a z pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě, za což hrozí až osmileté vězení.
