Praha - Ruská ekonomika postupně chřadne. Kreml si sice loni naplánoval růst 3,5 procenta, nakonec ale HDP dosáhl mírně nad jedno procento a dále hrozí stagnace. A přestože nerostné bohatství pomohlo splatit dluhy, konkurenci a modernizaci brzdí státní giganty v energetice, bankovnictví nebo médiích. Investory pak děsí korupce a byrokracie. To všechno ústí v klíčovou otázku: jestli si prezident Putin ukrajinskou krizi vůbec může dovolit.
Časy, kdy ruská ekonomika rostla sedmiprocentním tempem, jsou dávno pryč. Světová finanční krize ho totiž skoro zastavila. Navzdory tomu, že se Rusko - kromě olympijských medailí - může chlubit i primáty na poli energetiky.
„Za den dokážeme vytěžit 4,9 milionů barelů ropy (BOE), což je zdaleka nejvíce na světě,“ říká viceprezident Rosněftu Svjatoslav Slavinskij. Také v těžbě plynu je celé Rusko světovou jedničkou. Zda je to skutečná výhra, ale mnozí pochybují. Propad tamního HDP má z velké části na svědomí právě pokles cen energetických surovin v minulých letech, vysvětlil v pořadu Ekonomika ČT24 hlavní ekonom BH Securities Vojtěch Benda.
Extrémní závislost na vývozu nerostného bohatství
Rusko je totiž na vývozu surovin závislé. Tři čtvrtiny tamního exportu protečou skrz ropovody a plynovody. Kreml sice založil fond pro budoucí generace, velkou část fosilních příjmů z přelomu tisíciletí ale utratil. Konkrétně na vyšší platy nebo posílení moci. Jiné firmy sotva investují do své modernizace a málokterá se prosadí ve světě.
Ruské neduhy jsou tak velmi podobné těm sovětským krátce před pádem železné opony. „Dnes je Rusko – na rozdíl od SSSR – integrované do globální ekonomiky. A hrozbu sankcí by si měl Kreml dvakrát rozmyslet,“ myslí si výkonný viceprezident Atlantické rady Damon Wilson.
Sankce – jako zmrazená víza či účty - by přitom zasáhly hlavně nejbohatší Rusy, kteří po léta vyvážejí své úspory za hranice. Trpěly by ale i běžné domácnosti: Polovina zboží, které Rusové nakupují, pochází z ciziny. A prodražuje se už teď. Kurz rublu vůči euru i dolaru klesl kvůli ukrajinské krizi na historické dno. Navíc Putinova nechuť k hlubším reformám a vojenské zásahy odstrašují investory.
Případné sankce by nepomohly ani evropskému hospodářství. Rusko totiž eurozóně dluží 100 miliard dolarů, Spojeným státům pak 25 miliard dolarů. Zrovna Evropu by tak celá situace bolela citelněji, dodává Benda. Navíc evropské státy mají nainvestováno v Rusku mnohem více než Rusko v Evropě.
Martin Janíčko, ekonom, Moody's Analytics
"Musíme přiznat, že Putin ekonomiku pozvedl. Ale Rusko má obrovské problémy strukturálního a investičního charakteru, měna je problematická atd… Rusko je méně soběstačná ekonomika, takže oproti bývalému Sovětskému svazu je na tom trochu hůře. Ale zase je pozitivní, že ji více táhnou spotřebitelé než v minulosti."
Putin podle něj na „ukrajinské dobrodružství“ doplatí ekonomicky, ale naopak to „může ekonomice přinést jistou možnost reorientace na východnější trhy“, a zejména pak Čínu. To by však zabralo několik let.
Německo jako rozhodující prvek?
Klíčovým hráčem nynější politické krize i souvisejících ekonomických dopadů je Německo, které se na tvrdý postup zatím příliš netváří. Část prosperity největší evropské ekonomiky totiž závisí na nerušeném obchodu s Ruskem. Zároveň Berlín od začátku ukrajinské krize cítí šanci na historickou roli prostředníka.
Německé firmy už v Rusku nainvestovaly bezmála 20 miliard. Loni tam vyvezly zboží v přepočtu skoro za bilion. Tedy o trochu méně, než odpovídá celému českému rozpočtu.
analytik Petr Robejšek
„Osudem Německa je sbližování s Ruskem.“
A pilotní projekt rusko-německého sbližování je plynovod Nordstream. Obchází nejen Ukrajinu, ale přes protesty Varšavy i spojenecké Polsko. A že se jeho šéfem stal bývalý kancléř Gerhard Schröder, byla už jen symbolická tečka. Bezmála 40 procent plynu proudí do Německa právě z Ruska.
I když tentokrát podle analytiků energetická zbraň v rukou Kremlu postrádá průraznost. „Kdo má dnes peníze, může nakoupit zkapalněný plyn z jiných částí světa. Boom břidličného plynu v USA vede k tomu, že je převis nabídky nad poptávkou,“ uvádí politolog Volker Weischsel. Další dny proto ukážou, nakolik je Rusko pro Německo důležité a naopak.
