Praha – Pražská policie nutí bývalé zaměstnance platit za kanady, sportovní obuv či čepice, které používali během služby a jejichž životnost podle policie při ukončení pracovního poměru ještě neskončila. Bývalým strážníkům se to pochopitelně nelíbí, výstroj by rádi vrátili. To ale policie odmítá. Případ tak zřejmě skončí u soudu.
Ondřej Koubek z Jeseníka pracoval jako strážník u Městské policie v Praze. Pracovní poměr ukončil dohodou, problémy ale nastaly při vracení výstroje. „Městská policie v Praze jako můj bývalý zaměstnavatel si dělá nárok na zaplacení tzv. nevratného výstrojního materiálu, ač jsem byl ochoten jej vrátit,“ popsal svůj problém v dotazu pro Poradnu portálu ČT24. „Domnívám se, že pokud zaměstnavatel požaduje nošení služebního stejnokroje, je povinen jím zaměstnance vybavit bezplatně,“ doplnil pan Koubek.
Jenže městská policie vydala příkaz ředitele, ve kterém dává zaměstnanci za povinnost uhradit poměrnou část pořizovací ceny vydaného nevratného výstrojního materiálu, pokud doba životnosti tohoto materiálu v době ukončení pracovního poměru ještě neskončila. Po uhrazení se tento výstrojní materiál stává majetkem zaměstnance. „Zaměstnavatel po mě žádá zaplacení 7 112 korun. Ty věci jsou mi ale k ničemu a já je rád vrátím,“ uvádí dále bývalý strážník. Městská policie ale vyhrožuje žalobou, pokud pan Koubek nezaplatí.
Podle právníků nemůže policie zaměstnance k odkupu výstroje nutit
Podle právníků je zákon na straně pana Koubka. „Směrnice, která ukládá zaměstnancům povinnost odkoupit si výstrojní materiál, odporuje zákonu,“ míní advokát Aleš Nytra. Uzavření kupní smlouvy je podle něj dvoustranný právní úkon, tedy je k němu nutný souhlas obou stran. To samozřejmě platí také v případě, kdy zaměstnanec podepsal pouze to, že byl se směrnicí srozuměn, a nepodepsal například závazek do budoucna uzavřít kupní smlouvu o odprodeji výstrojního materiálu.
„Je-li k výkonu práce nutné nosit služební stejnokroj, jedná se o náklad zaměstnavatele a zaměstnavatel nemá právo přenášet své náklady spojené se svou činností na zaměstnance,“ doplnil advokát. Jedině v případě, že by zaměstnanec měl zájem výstrojní materiál odkoupit a s jeho odkupem by souhlasil, tak by bylo možné, aby mu jej zaměstnavatel prodal. V takovémto případě by záleželo na dohodě zaměstnavatele a zaměstnance, za jakou cenu by byl výstrojní materiál odprodán, zaměstnavatel by si mohl sám určit, za jakou kupní cenu je ochoten výstrojní materiál prodat (např. by výpočet návrhu kupní ceny mohl určit směrnicí), záleželo by ale na zaměstnanci, zda takovouto kupní cenu akceptuje a služební výstroj odkoupí, či zda si výstrojní materiál neodkoupí a zaměstnavateli jej vrátí.
Policie se brání a ohání se nařízením primátora
Policie s názorem advokáta nesouhlasí. Tvrdí, že celá problematika je v souladu s její koncepcí vratného a nevratného výstrojního materiálu, která vychází z nařízení primátora a z příslušných prováděcích vnitřních předpisů. „V souladu s vnitřními předpisy uzavírají hlavní město Praha (jako zaměstnavatel) a zaměstnanci “Dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených prostředků„, jejíž součástí je i závazek zaměstnance nejpozději ke dni skončení pracovního poměru uhradit poměrnou část pořizovací ceny vydaného nevratného výstrojního materiálu, pokud doba životnosti tohoto výstrojního materiálu neskončila,“ upřesnila mluvčí pražské policie Jana Přikrylová. Dohoda je podle ní uzavřena v souladu s paragrafem 255 zákoníku práce a je výsledkem souhlasného projevu vůle obou smluvních stran.
Jenže i vůči tomuto argumentu má Nytra výhrady. „Dle paragrafu 255 zaměstnanec odpovídá za ztrátu svěřených předmětů (tzv. hmotná odpovědnost), nikoli za jejich běžné opotřebení,“ podotkl s tím, že rétorika policie odporuje podstatě zákoníku práce, podle které je zaměstnanecký poměr vykonáván na náklady a odpovědnost zaměstnavatele.
Policie nicméně dál hrozí panu Koubkovi žalobou. Co s tím? „Pokud zaměstnavatel hrozí žalobou, pak panu Koubkovi rozhodně doporučuji, ať se v soudním řízení brání, předpokládám, že uspěje,“ doporučil Nytra.
