Praha – První fáze kuponové privatizace fungovala jako počítačová hra pro 8 milionů lidí, která dopadla téměř bezchybně. Problémy nastaly až poté, kdy do hry vstoupily investiční fondy, které začaly s akciemi obchodovat. V exkluzivním rozhovoru pro ČT24 to uvedl bývalý ministr pro správu národního majetku a duchovní otec projektu privatizace Tomáš Ježek.
„Kuponová privatizace sama o sobě, v úzkém slova smyslu jako proces výměny kuponů za akcie, prošla úplně bezchybně. Tam nebyla skoro žádná chyba,“ konstatoval Tomáš Ježek, který stál u samotných prvopočátků kuponových knížek. „Za to, co jsem dělal já, bych si dal jedničku,“ dodal spoluzakladatel kuponových knížek.
Tomáš Ježek o privatizaci:
„Rozkrádán byl až soukromý majetek. Manažeři investičních privatizačních fondů vyváděli z jiných fondů a podniků, které již byly privatizovány, majetek ve svůj vlastní prospěch. To byly ty krádeže, ale to už nebyl státní majetek.“
K největším zpronevěrám a vyvádění majetku podle někdejšího federálního ministra z let 1990 až 1992 došlo až v momentě, kdy se začalo s akciemi obchodovat. „Zakladatelé investičních a privatizačních fondů se k majetku, který byl těch fondů, chovali jako ke svému vlastnímu, jako by jim patřil,“ vzpomínal Ježek. Bylo tak prý porušeno základní pravidlo, že majetek správců musí být oddělen od majetku spravovaného.
Podvod století? Jenom zemanovský žvást
Bývalý premiér Miloš Zeman v minulosti o kuponové privatizaci hovořil jako o podvodu století. Tomáš Ježek ovšem toto tvrzení odmítl. „To byl takový zemanovský žvást,“ poznamenal. „Tam se skutečně kradlo, ale nekradlo se ze státního majetku. Ten majetek, který se ztrácel, byl už soukromý majetek,“ uvedl vysokoškolský učitel ekonomie s tím, že stát vlivem divokých přesunů akcií o žádný majetek nepřišel. „Tam jedni soukromníci kradli jiným soukromníkům,“ doplnil.
Tomáš Ježek je přesvědčen, že cestu k privatizačním tunelům otevřela neexistence důležitého předpisu v legislativním rámci. A to i přesto, že v intencích tohoto předpisu probíhala první fáze privatizace. „Zde bylo ustanovení, že zakladatelé investičních privatizačních fondů musí odejít poté, co se do nich nalejou akcie DIKů. Poté už měli zůstat jen ti DIKové,“ upozornil muž, který po volbách v červnu 1992 zastával funkce poslance České národní banky, předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a šéfa Fondu národního majetku.
Zkratka DIK tehdy označovala majitele nových akcií, tedy „držitele investičních kuponů“. Z toho, že se tento předpis v květnu 1992 nedostal i do zákona o investičních společnostech a fondech, viní Ježek tehdejšího federálního ministra financí a jeho náměstka.
