Praha – Minulý týden ČEZ definitivně odpískal výstavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Temelín. Už ale bije na poplach. Bez nového zdroje energie se prý Česko neobejde, v roce 2020 by mohla elektřina chybět. Místo dvou reaktorů v Temelíně by tak mohl ČEZ postavit alespoň jeden v Dukovanech. Tuto variantu ostatně podporuje i premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Potřebuje ale Česká republika opravdu nové zdroje, když spotřeba elektřiny dlouhodobě klesá a i hotové elektrárny zůstávají bez užitku?
Do roku 2020 plánuje ČEZ uzavřít tři až čtyři uhelné elektrárny. Podle generálního ředitele firmy Daniela Beneše by mělo jít o Prunéřov I, Mělník III, Tisovou a hovoří se i o Počeradech. Česko by tak přišlo o výkon 2,5 tisíce megawattů, což je zhruba 12 % celkového instalovaného výkonu českých elektráren. Energie by tak v Česku rázem mohl být nedostatek, varuje Beneš.
Jenže při pohledu do statistik se toto riziko zas až tak reálné nezdá. Pokud by se stejnou měrou jako pokles instalovaného výkonu klesla po odstavení uhelných elektráren také výroba, přebývalo by ročně stále zhruba sedm tisíc gigawatthodin elektřiny. To je sice méně než polovina současného vývozu, stále ale značná rezerva.
A navíc jak poukazují někteří experti, uhelné elektrárny zdaleka nejedou na plný výkon. „Fungují na polovinu, někdy i na třetinu nominálního výkonu,“ řekl portálu ČT24 energetický analytik J&T Michal Šnobr. Nevyužitý prostor, který by se mohl v případě potřeby využít, vidí také analytik ENA Jiří Gavor: „Nejefektivnější uhelná elektrárna je elektrárna Počerady a ta má faktor využití nějakých 6,5 tisíce hodin ročně. Jsou ale elektrárny, kde je využití jen 4,5 tisíce hodin ročně. Takže tam jsou rezervy.“
- Tuzemské elektrárny loni vyrobily 87 064 gigawatthodin elektřiny.
- Za hranicemi skončilo zhruba 16 690 gigawatthodin.
- Drtivá většina proudu vyprodukovaného v Česku pochází z uhelných a jaderných elektráren.
Elektrárny bez práce
Krom toho může Česko počítat s několika zatím nevyužitými zdroji energie. Tak například v Počeradech stojí zbrusu nová paroplynová elektrárna o výkonu 800 megawattů. Vyrábět proud mohla začít už loni v prosinci, jenže místo slavnostního otevření ji ČEZ odstavil. A důvod? O proud z paroplynové elektrárny není zájem. Ziskovější je sáhnout po dostupných uhelných zdrojích. Kdy se elektrárna rozjede, není jasné. „Pokud se něco takového stane, tak věřím, že to nebude dříve než za šest až osm let,“ odhadl ředitel společnosti Virtuse Energy Jan Fousek. Vzhledem k nízkým cenám uhlí na trhu ČEZ nejspíš dříve využije jiný nový zdroj – renovovanou elektrárnu v Ledvicích. Tam by už příští rok mělo přibýt 660 megawattů instalovaného výkonu.
Experti dále poukazují na to, že rozhodnutí ČEZu o uzavření starých uhelných elektráren nemusí být zdaleka definitivní. Nasvědčují tomu některé zkušenosti z minulosti. „V počátečních plánech zakomponovaných do státní energetické koncepce bylo, že se v roce 2016 nebo 2017 uzavře elektrárna Chvaletice. Tu ale ČEZ prodal a její provoz bude prodloužen, pojede, dokud to bude ekonomicky výhodné,“ soudí analytik Gavor. Podobný osud podle něj čeká také černouhelnou elektránu v Dětmarovicích, u které se rovněž počítalo s útlumem. „Momentálně je to ale snad nejziskovější klasická elektrárna ČEZu vzhledem k nízkým cenám černého uhlí, takže podle mého názoru se její provoz prodlouží,“ míní Jiří Gavor.
Velké neznámá – spotřeba
Na vodě je i očekávaný nárůst spotřeby, tedy další proměnná, která má na energetickou soběstačnost ČR podstatný vliv. Nejambicióznější prognózy hovoří o tom, že by místo loňských 58,6 terawatthodin elektřiny mohlo Česko v roce 2020 spotřebovávat 65 terawatthodin. Do roku 2040 by se pak mohla tuzemská poptávka zvýšit až k 85 terawatthodinám. To zhruba odpovídá množství elektřiny, které je Česko dnes schopné vyrobit. Jenže v roce 2035 skončí životnost Dukovan, ty přitom ročně dodají do sítě 15 terawatthodin elektřiny. A nedostatek je na světě. Nebo není?
Zkušenosti z minulých let nasvědčují, že růst spotřeby zdaleka nemusí být jasnou zprávou. „My jsme z vývoje spotřeby v posledních 15 letech spočítali závislost mezi vývojem HDP a růstem spotřeby elektřiny. Došly jsme k závětu, že pokud růst HDP bude mezi 1 a 1,5 %, tak spotřeba elektřiny neporoste,“ upozornil Michal Šnobr.
Zaběhlá rovnice, které se drží ČEZ a která při jednoprocentním růstu HDP počítá se zvýšením poptávky o 0,8 %, získává trhliny také v zahraničí. „Jsou ekonomiky, kde roste HDP, ale spotřeba elektřiny stagnuje,“ uvedl Gavor. Pro příklad podle něj není třeba chodit daleko – je jím třeba sousední Německo. Za změnou zaběhlého trendu stojí mimo jiné tlak na snižování energetické náročnosti ekonomiky napříč Evropou.
Čas na rozhodnutí
V jednom však dávají experti ČEZu za pravdu, i Česko se jednou dostane do situace, kdy zdroje prostě dojdou. Zlomové přitom bude právě uzavření Dukovan plánované na rok 2035. Dvacetiletý horizont je ale dostatečně dlouhá doba na to, abychom nemuseli s rozhodnutím o nastavení budoucího energetického mixu spěchat. Dopřát si můžeme minimálně pět let k dobru.
Jádru do té doby může kvůli evropské skepsi vůči novým reaktorům nastartované havárií ve Fukušimě a kvůli těžkopádnosti a náročnosti jejich výstavby úplně odzvonit. Zdrojem budoucnosti by se tak mohly stát například paroplynové elektrárny podobné té, která nyní bez užitku stojí v Počeradech. V jejich prospěch hovoří jednoduchá matematika. „U Temelína se mluví o tom, že 2 400 megawattů by stálo 300 miliard korun. U plynu tu máme čerstvou zkušenost, že 800 megawattů stálo 15 miliard. Při stejném výkonu jsme na ceně 45 miliard,“ spočítal Šnobr. Česko přitom nemusí být závislé na nejistých dodávkách plynu z Ruska, nadějí na spolehlivější zásobování může být břidlicová revoluce v USA.
V úvahu připadá také posilování obnovitelných zdrojů. Zkušenosti z dob solárního boomu totiž nasvědčují tomu, že i se skokovým nárůstem výroby z vrtkavého zdroje, se dokáže přenosová soustava vyrovnat. Navíc i tu lze do budoucna posílit za mnohem menší sumu, než kolik by stálo rozšíření Temelína.
V neposlední řadě má Česko ukrytý potenciál také v uhlí. Pokud by vláda prolomila limity těžby, znamenalo by to prodloužení energetické soběstačnosti země o desítky let.
