Jednoznačně nejčastěji se čeští rodiče ztotožňují se snahou vychovat ze svých dětí slušné a poctivé lidi, kteří dodržují pravidla. Ne vždy to ale může být lehký úkol, když vezmeme v úvahu fakt, kolik lidí se rozvádí. Rodina pak ztrácí své některé funkce, které dříve zcela přirozeně měla, jak lze podle historika Eduarda Maura pozorovat zhruba od druhé poloviny 20. století. Je ale otázkou, zda to znamená, že je rodina v krizi. Možná jde jen o její proměnu, která nutně neznamená zánik, ale jen restrukturalizaci a vznik nové struktury, shodli se hosté pořadu Fokus Václava Moravce na téma Krize rodiny.
Každý druhý Čech nebo Češka ve věku 15–65 let je ženatý nebo vdaná, každý pátý již dokonce poněkolikáté a každý sedmý je aktuálně rozvedený. A ačkoliv se rodiče jednoznačně podle průzkumu agentury TNS Aisa nejčastěji ztotožňují se snahou vychovat ze svých dětí slušné a poctivé lidi, kteří dodržují pravidla (přesně 36 %), do svých dětí paradoxně příliš neinvestují. Zvláště se to týká jejich času. Ukazuje se, že rodiče dětem ani moc nečtou, ani se s nimi příliš neučí.
S dětmi ve věku 6 až 10 let si alespoň hodinu denně hraje méně než třetina rodičů. Stejně tak se méně než třetina rodičů s dítětem alespoň hodinu denně učí. Na společné povídání alespoň hodinu denně si najde čas necelá polovina rodičů, na hodinové čtení necelá pětina. A s tím, jak děti rostou, jim věnujeme ještě méně času. S jedenáctiletými až patnáctiletými si alespoň hodinu denně hraje už jen každý sedmý rodič a učí se s nimi každý pátý. Důvod je jednoduchý - nedostatek času.
„Problém současné doby je, že klade velký důraz na participaci na trhu práce, na individualizaci. Tam vzniká rozpor, protože tato forma nátlaku je spojená se všemi individualitami. Uspět na trhu práce v současnosti znamená být flexibilní, časově a prostorově mobilní, a to jsou vše vlastnosti, které se vylučují s tím, věnovat čas rodině, pečovat o rodinu,“ vysvětluje socioložka Marta Vohlídalová.
A to způsobuje řadu problémů mezi partnery, protože pokud očekáváte, že se takto na trhu práce budete chovat, pak to předpokládá, že doma máte někoho, kdo se vám bude starat o domácnost a o děti. „A pokud se na tom s partnerem neshodnete, může být problém a rodina se rozpadá,“ říká.
Podle ní jednoduše řečeno v České republice nejsou nastavené dobré podmínky pro to, aby se dala dobře kombinovat pracovní kariéra s péčí o děti tak, aby to nějakým zásadním způsobem neovlivnilo pracovní kariéru žen nebo životní úroveň rodiny.
Navíc, podle psychologa Petr Šmolky je velmi těžké pro řadu současných rodin plnit to nejzákladnější, co se od ní očekává, a to připravit dítě na život. „Připravovat dítě na život, když nevíme, jak má život vypadat, je obtížné. Navíc nyní ještě došlo ke zmatení rolí. Dávno se rozpadl patriarchální model, někdy se to přičítalo ženám, že jsou emancipovanější, ale já dodávám, že své sehrála i degenerace mužské populace u nás, kdy zde chybí základní atributy mužství, taková ta rozhodnost a schopnost jednat. A děti si nemají pak z čeho vybrat,“ říká Šmolka.
Jediné, co dětem podle něho můžeme dát jako vklad do života, je pocit bezpečí a to, že existují mezi lidmi i pozitivní vztahy. „Na druhou stranu bych zase ocitoval doktora Miroslava Plzáka, že jsme někdy takoví ti věční hledači štěstí. A když skutečně přijdou klienti a říkají, že jsou dny, kdy s partnerem šťastní nejsou, tak primář Plzák říkal, a měl pravdu, že permanentně šťastný může být jen idiot. Příprava je tedy to, že z dítěte nevychováme úzkostného neurotika, ale člověka, který si je vědom svých hodnot,“ dodává Šmolka.
Historik Eduard Maur připomíná, že se zmenšila i ekonomická funkce rodiny, která přestala být základem rodinných podniků, převažujících dříve ve společnosti. Rodina ztratila i svou funkci socializační, „to znamená, že o výchovu dítěte pečuje celá řada organizací v čele se školou“.
Změny, které začaly měnit tradiční podobu rodiny a které vyústily v současný stav, souvisí v zásadě podle Maura s celkovou modernizací společnosti.
„Nám se zdají některé věci okrajové, jako třeba kmotrovství. Ale to v tradiční společnosti hrálo důležitou úlohu, protože kmotři byli zodpovědní za případnou výchovu dětí, kdyby rodiče zemřeli, respektive spoluzodpovědní za jejich křesťanské vychování. A to mění svou funkci již v průběhu 19 století. Nebo křty. Dítě se křtilo dva tři dny po narození. Dnes se čeká týden, dva, zvou se přátelé. Zdánlivě to jsou okrajové jevy, ale ukazují na oslabení zásad a kulturních vzorců, které po staletí trvaly,“ říká Maur.
Každopádně to, že je v Česku vysoká rozvodovost, není záležitostí pouze posledních let, kdy se o ní hodně mluví. Podle socioložky Vohlídalové byla vysoká třeba i v osmdesátých letech.
„Souvisí to s mírou ateismu v české společnosti i s akceptací rozvodu jako schůdného řešení partnerských problémů. Ale to, co vede k tomu, že partnerské vztahy jsou křehčí, je fakt, že pojítkem rodiny a partnerských vztahů už není tolik majetek, dědictví nebo širší rodinné vazby, ale že jsou to emoce, vztahy. Rodina se vnímá jako naplnění kvalitního vztahu a to je alfa omega toho, proč lidé udržují partnerské vztahy,“ míní Vohlídalová. Ovšem nemluvila by v této souvislosti o tom, že to jednoznačně znamená krizi rodiny.
„Já bych slovo krize nepoužila. Tak jako se mění společnost, gender vztahy, tak se mění rodina. Společnost si ji přizpůsobuje podmínkám, ve kterých žije,“ říká. A dodává, že pro nás je také klíčovou hodnotou svoboda. „Málokdo si představí, že by prožil život bez možnosti se rozhodnout, zda s někým bude, a to je třeba důvod, proč vztahy jsou křehčí, než byly v minulosti,“ vysvětluje.
Šmolka: Nerovnosti v rámci rodiny se výrazně zvýšily
Psycholog Šmolka souhlasí, že spíše než o krizi se jedná o proměnu. Nicméně už nesouhlasí s tím, že by z rodinných vazeb vypadly ty ekonomické. Naopak. „Pamatuji si rodiny s problémy z konce 70. let. Tam byla z hlediska ukončení vztahů možná mnohem větší svoboda než teď, protože pro mnohé rodiny v současné době to znamená, minimálně tedy pro jednoho z partnerů, téměř likvidaci, protože nerovnosti v rámci rodiny se výrazně zvýšily,“ zdůrazňuje.
A dodává, že naopak jeden z důvodů, proč zůstat v rodině, je i ten, že když se dožijeme penze, tak „žít z jednoho důchodu sám není legrace, ze dvou je to o něco snazší“.
