Praha – Fakt, že dítě není levná záležitost, ví každý rodič. Málokdo však tuší, na kolik jej ratolest doopravdy vyjde. Tedy alespoň kromě statistiků, kteří nedávno spočítali, že výchova potomka od narození do maturity může stát až tři miliony. Dítě v současnosti tak může být dražší než hypotéka. Mnoho rodičů naštěstí neřeší otázku mít děti nebo peníze, jinak by se většina důchodců v budoucnu nedočkala penze v takové výši jako dnes.
Podle Otakara Hampla, člena Sdružení YMCA a autora studie Postavení rodin s dětmi, představují náklady průměrné domácnosti se třemi dětmi za 24 let, tedy včetně vysokoškolského studia, výše pohybující se kolem 7,5 milionu korun: „Jsou to velmi vysoké náklady. Za to byste si mohli pořídit například velmi pěkný a luxusní byt v Praze.“
Aleš Michl, analytik Raiffesenbank
„Jsem ze staré školy, takže věřím na lásku, a peníze teď jdou trošku stranou. Proto jsem nepočítal ani jednu korunu. Ale když se podívám na nejnovější studii ČSÚ, tak tam doopravdy vychází, že pořízení dítěte vám vezme skoro polovinu mzdy.“
Celý kolotoč přitom začíná před a bezprostředně po porodu. „Já bych to spočítala tak mezi 60 až 70 tisíci, když započítáme věci jako kočárky, zimní a letní fusak, tedy zimní oblečení, protože se narodil v zimě,“ vypočítává jedna z maminek. Jiné matky ale například porod druhého dítěte finančně tolik neprožívají: „Je to moje druhé dítě a je to velký rozdíl. Takže už neřeším, že musím mít nový kočárek. Mám ho z bazaru. Postýlku mám sice novou, ale jinak i výbavičku mám ze sekáče, takže náklady se pohybovaly přibližně kolem 20 tisíc.“
Do rozpočtu citelně zasahuje i nákup plen či mléčných náhrad
Nákupem dětské výbavičky ale výdaje nekončí, právě naopak. Citelnými položkami v rozpočtu jsou například jednorázové pleny nebo náhradní mléčná výživa. „Za Sunar utratíme asi 1000 korun měsíčně, za plíny asi 1200. Výdaje na oblečení, když to zprůměruji za rok, tak je to asi 1500 až 2000 měsíčně,“ udává jedna z maminek. Dohromady se tak peníze vynaložené na běžné potřeby dítěte pohybují kolem čtyř tisíc korun za měsíc.
Ovšem oproti mínění mnoha lidí, že nejdražší je malé dítě, ukázali statistici pravý opak. Náklady se s věkem spíše zvyšují. Například v souvislosti s povinnou školní docházkou. „Každou rodinu osloví velikost částky pro prvňáčka. Je to částka, která není k přehlédnutí v rozpočtu – jedná se o zhruba 14 tisíc,“ uvádí ředitelka Základní školy Curieových Libuše Vlková, která zároveň dodává: „Rodiče budou potřebovat asi tisícovku na jeden kroužek za první pololetí a většinou to nebývá jen jeden kroužek, ale víc, takže je to násobek té tisícikoruny.“
Dle Hampla se dá říci, že náklady na dítě jsou srovnatelné s náklady na dospělého člověka. Studie dokonce ukázaly, že pokud mají rodiny nižší příjmy, pak náklady na děti jdou na úkor dospělých. Podle statistiků náklady ještě mírně vzrostou kolem třinácti let věku dítěte, kdy například chlapci začínají mít potřebu větších porcí jídla. Podle jedné maminek se výdaje potřebné na jídlo pro 14letého syna pohybují kolem šesti tisíc měsíčně. Markantní náklady představují i učebnice na středních školách, které si žáci, respektive rodiče musí hradit z vlastní kapsy.
Důležité jsou i náklady obětované příležitosti
Ekonomové ale dodávají, že ve výše zmíněných výpočtech ještě něco chybí. „Není to jen o učebnicích, o plenkách a o nějakém dudlíku. Je to i o tom, že dáma, která prostě zůstane doma, ztratí svou mzdu a vzdá se kariéry. V ekonomii se tomu říká náklady obětované příležitosti a i ty musíme do nákladů započítat,“ vysvětluje Aleš Michl, analytik Raiffesenbank. Podle Hampla ale tyto výlohy nejsou ještě ani ve statistice do celkových nákladů započítány: „Ve statistice jsou jen skutečné výdaje vynaložené na konkrétní dítě.“
I když rodiče dostanou například slevy na daních, ve skutečnosti na nich státní rozpočet ještě vydělává. Stát se přitom tváří, jako by děti byly levnou záležitostí. „Mýtus přežívá a promítá se nám do praktických důsledků státní politiky. A vidíme, že daňová sleva na poplatníka zhruba ve výši 24 tisíc je více než dvojnásobná oproti daňovému zvýhodnění na dítě,“ vysvětluje Hampl.
Důchodový systém ČR - časovaná bomba
Český důchodový systém je přitom časovaná bomba. „Dříve či později prostě bouchne, pokud něco neuděláme. V současnosti je to jedna k jedné, co se týká počtu dětí a počtu důchodců. Do 30 let nebo 35 let od dneška to bude dva ku jedné. Čili takhle se změní naše populace a začneme drsně stárnout,“ varuje Michl.
Za posledních zhruba 20 let vznikl demografický dluh ve výši 3,5 bilionu korun. Tento demografický dluh je zhruba minimálně třikrát vyšší než dluh, který je ve státním rozpočtu. Aby bylo na penze, nabízí se jako východisko buď velmi pozdní odchod do důchodu, snížení penzí, či zvýšení daní. Michl však nabízí ještě jedno řešení, a to pořídit si více dětí.
- Novorozeně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/368/36780.jpg
- Malování autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1287/128631.jpg
- Daňové zvýhodnění autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1287/128634.jpg
- Řešení důchodů autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1287/128635.jpg
