Praha - Finanční arbitři evropských zemí se v současnosti setkávají v Praze. Náplní jejich práce je řešit spory ve finanční oblasti, a to pokud možno rychle, levně a bez zbytečných hádek mezi znesvářenými stranami. Rozsah kompetencí českého arbitra patří ve srovnání s ostatními evropskými finančními ombudsmany mezi nejmenší. Omezuje se totiž zatím pouze na oblast platebního styku a elektronických platebních prostředků. V průběhu příštího roku by ale mezi kompetence arbitra měly přibýt také spotřebitelské úvěry. Finanční arbitr ČR František Klufa byl hostem Interview ČT24.
Když někdo zneužije vaši platební kartu, vyhledejte finančního arbitra
„Já jsem kompetentní řešit spory v oblasti platebního styku a elektronických platebních prostředků, což jsou platební karty,“ říká František Klufa, finanční arbitr ČR a vysvětluje: „Když někdo zneužije vaši platební kartu nebo uskuteční neoprávněné transakce na vašem účtu, a v bance vám řeknou, že z jejich pohledu je vše v pořádku a není to jejich problém, tak jdete k finančnímu arbitrovi.“ Pomoc finančního arbitra je ukotvena v zákoně a je bezplatná.
Institut finančního arbitra v ČR vznikl v roce 2003. Například ve Velké Británii má instituce finančního ombudsmana bezmála třicetiletou tradici a jeho úřad zaměstnává zhruba tisíc lidí, což je evropský rekord. „Pokrýváme celý britský trh, banky, pojišťovny, hypoteční ústavy, úvěrové společnosti a dokonce i vymahače dluhů. To je docela široký záběr a odpovídá tomu i 150 tisíc kauz, které každoročně řešíme,“ uvádí David Thomas, finanční arbitr Velké Británie.
GALERIE
videogallery_00070439
„Arbitr není policajtem, který je dychtivý dávat pokuty bankám“
Tuzemský arbitr předpokládá, že jeho sedmičlenný tým letos bude k vyřízení zhruba 730 podnětů. Toto číslo ale označuje za úspěch, protože před dvěma lety obdržel podnětů přibližně 370. Klufa si dále chválí, že se jeho úřadu daří hrát roli mediátora, tedy prostředníka, který pomáhá znesvářeným stranám dojít ke kompromisu. „Od začátku roku máme 93 procent všech sporů, které jsou rozhodnuty ve prospěch klienta, vyřešeny smírnou cestou,“ říká Klufa s tím, že smír je výhodný také pro banky, neboť díky mimosoudnímu vyrovnáním se vyhnou možným sankcím.
„Arbitr není policajtem, který je apriori dychtivý, aby dával pokuty bankám. Arbitr je připraven být třetí stranou, která může pomoci dvěma stranám, které mají opačné názory, vyřešit jejich spor,“ popisuje svou roli Klufa. Proces mediace označují za nejdůležitější prvek své práce i další ombudsmani, například pojišťovací arbitr Francie Francis Frizon: „Je to jen hra se slovy. Pro mě, když říkáte mediace nebo ombudsman, je to vlastně to samé. Úlohou ombudsmana je hledat smír. To je velká výhoda oproti soudům, kde se snažíte protistranu dostat na kolena a soudce ji má svým rozsudkem potrestat.“
Český arbitr by měl řešit také spotřebitelské úvěry
A právě v mimosoudním řešení sporů by měl brzy posílit i český arbitr. Pokud poslanci příští rok schválí návrh ministerstva financí, bude moci řešit spory okolo spotřebitelských úvěrů. „Díky tomuto nárůst činnosti pak očekávám, a to velmi razantní,“ uvedl Klufa. Ministerští úředníci navíc uvažují o dalším kroku, kterým by mělo být rozšíření pravomocí arbitra na oblast kolektivního investování.
Současnou mezinárodní konferenci na téma Úloha a postavení FIN-NET na finančních trzích pořádá finanční arbitr ČR a Bankovní institut vysoká škola. Konference se koná při příležitosti mezinárodního zasedání celoevropské sítě finančních arbitrů a ombudsmanů FIN-NET, což je sdružení národních institucí, které se zabývají řešením mimosoudních sporů v oblasti finančního trhu.
Nový zákon o platebním styku není jasný, může vést ke sporům
Z dnešního vyjádření tuzemského arbitra na zasedání například plyne, že výklad nového zákona o platebním styku je v řadě případů nejednoznačný, což může vést k řadě problémů a sporů. Nový zákon začne platit od listopadu a sjednocuje pravidla platebního styku v celé EU a posiluje postavení klientů bank.
Mezi problematická ustanovení zákona patří například podle Klufy otázka poskytování a zpřístupnění informací klientům. „Někdo tvrdí, že poskytnutí informací je zveřejnění na internetu. Jiný zase může tvrdit, že musí být informace zaslány poštou,“ uvedl příklad. Mezi další nedostatky pak prý patří i například definování podvodného jednání nebo bankovního dne.