Brusel - Chráněné označení Evropské unie přece jen Karlovarské oplatky a Karlovarské trojhránky získají, a to i přes námitky Němců a Rakušanů. Ochrannou známku jim dnes přiřkly země „sedmadvacítky“. Předcházela tomu ale komplikovaná jednání, která se táhla téměř sedm let. „Karlovarské oplatky po právu zůstanou i nadále českou specialitou,“ prohlásila česká velvyslankyně při EU Milena Vicenová.
Karlovarské oplatky ponesou ochrannou známku EU
„Po komplikovaných a mnohaletých jednáních většina zástupců 27 členských zemí EU souhlasila, že Karlovarské oplatky a Karlovarské trojhránky mají právo na chráněné zeměpisné označení,“ uvedl náměstek ministra zemědělství Juraj Chmiel. „Proti byli zástupci Německa a Rakouska, což jsme na základě jejich předchozích námitek očekávali,“ dodal náměstek.
Ovšem cesta k získání chráněného označení nebyla snadná. Proti se stavěly Německo s Rakouskem, jejichž výrobci používají německou verzi výrazu „Karlovarské oplatky“. Nicméně po dobu pěti let budou moci být používány i německé názvy. Po vypršení tohoto přechodného období ale tento název budou smět používat jen případní držitelé historických ochranných známek.
Udělením chráněného ocenění podle Ladislava Januše, jednatele Karlovarské pekárny Phobos, která je jedním ze dvou výrobců originálních karlovarských oplatek a trojhránků, končí osmiletý boj s německou stranou: „Znamená to konečně ustálení a přenesení tohoto výrobku jen do Karlových Varů.“ Podle něj získání evropského ochranného označení pomůže i na českém trhu zbavit se výrobků, které na značce parazitují a za karlovarské oplatky vydávají různé podobné výrobky. Receptura, v níže se používá karlovarská vřídelní voda a sůl, zůstává stále stejná, dodal Januš.
Milena Vicenová, česká velvyslankyně při EU:
„Evropská ochrana českých výrobků je dobrým nástrojem nejen pro ochranu proti zneužití, ale i jako vhodný marketingový nástroj při získávání cizích trhů.“
Unijní seznamy výrobků s chráněným označením obsahují zhruba tisíc různých produktů, z nichž zhruba tři desítky jsou z České republiky. Jde třeba o Mariánskolázeňské oplatky, Pardubický perník nebo Hořické trubičky. „Udělení zeměpisné ochrany znamená, že v souladu se stopadesátiletou výrobní tradicí budou moci nést označení Karlovarské oplatky jen výrobky obsahující karlovarskou vřídelní vodu. To vyřazuje ze hry německé a rakouské výrobce, kteří si na používání tohoto označení zvykli jako na výhodný marketingový tah,“ podotkl k rozhodnutí europoslanec Jan Březina.
Podle něj se Německo s Rakouskem snažily prosadit své námitky různými politickými kanály, například i pomocí interpelací europoslanců. Do role obhájce německých výrobců oplatek se podle něj pasoval například známý bavorský zákonodárce Bernd Posselt, který je v Česku znám jako představitel sudetských Němců. Právě na ně se námitky odkazovaly. Berlín s Vídní v tom poukazovaly na to, že sudetští Němci oplatky před druhou světovou válkou na českém území vyráběli.
Unie rozlišuje mezi třemi druhy registrací: chráněné zeměpisné označení (PGI), chráněné označení původu (PDO) a tradiční zaručenou specialitu (TSG). První dvě známky zaručují, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti. Zaručené speciality jsou zase výrobky, které mohou prokázat tradiční způsob výroby a složení. V případě obou karlovarských pochutin jde o označení PGI.