Řím – Poté, co eurozóna odpustila kolabujícímu Řecku velkou část dluhu, soustřeďuje se pozornost evropského společenství zejména na Itálii, která se rovněž potácí na kraji hospodářské strže. Konkurenceschopnost italských podniků totiž soustavně klesá, země má vysoký státní dluh a nezbytně potřebuje reformy; k řešení všech nahromaděných potíží se zatím ale vláda Silvia Berlusconiho přemlouvá jen stěží. Politolog z Americké univerzity v Římě James Waltson pak konstatuje, že největším problémem eura není Itálie, ale právě italský kabinet.
Italský dluh dnes dosahuje 1900 miliard eur, což představuje třetinu celého evropského veřejného dluhu. Až dosud ho dokázal Řím pravidelně splácet, nyní se ale růst italské ekonomiky téměř zastavil – za posledních deset let se průměrně zvýšil jen o čtvrt procenta ročně. Vedle toho soustavně klesá konkurenceschopnost země i podniků orientovaných na vývoz.
„Italský dluh technicky není tak nebezpečný jako třeba řecký, protože je z větší části držen soukromými italskými subjekty a bankami. Pokud ale italské banky neobstojí, tak se to přenese i na další členy EU,“ varuje italský novinář Andreas Pieralli.
Itálie se potřebuje zbavit privilegovaných kast
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy proto kvůli zhoršující se hospodářské situaci Itálie požádali premiéra Silvia Berlusconiho, aby co nejrychleji zavedl potřebné reformy. Italská vláda následně přislíbila zvýšit věk odchodu do důchodu na 67 let a také zákony, které usnadní propouštění zaměstnanců a přijímání nových. Takový krok ale jeví jako nedostatečný; o potřebě zásadních strukturálních reforem hovoří například lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.
Andreas Pieralli zdůrazňuje, že nezbytná je především liberalizace některých ekonomických odvětví. „Itálie trpí v různých profesních oborech na velmi silné kasty, jako jsou právníci, novináři, taxikáři, lékárníci,“ podotýká. „Každá taková významnější skupina si během minulých let vymanila velké výhody a nechce od nich odstoupit. To ale ekonomiku drží velmi nízko.“
Berlusconi nechce zůstat stranou
V souvislosti s rostoucí italskou zadlužeností spekulovala řada médií o možném konci italské vlády a vlivný britský finanční komentátor David Marsh dokonce uvedl, že odchod Berlusconiho je pro záchranu Itálie nezbytný, a obdobně se vyjádřil i politolog Waltson: „Největším problémem eura není Itálie, ale italská vláda, protože Berlusconi toho za čtyři měsíce krize udělal jen málo.“
Sám premiér však předevčírem v rozhovoru pro list Corriere della Serra spekulace o konci svého kabinetu odmítl. „Jen já a moje vláda můžeme reformní program za osmnáct měsíců (do řádných voleb – pozn. red.) naplnit, což je také důvod, proč bych neměl zůstat stát stranou,“ uvedl Berlusconi.
Akceschopnost vládního kabinetu je přitom výrazně omezená a liberalizace některých odvětví, kterou ekonomové požadují, se zdá jako nereálná. Již samotný zvýšený věk odchodu do důchodu totiž představuje jablko sváru uvnitř italské koalice. Vládní Liga Severu takový plán totiž striktně odmítá a hrozí kvůli němu pádem vlády. „V Itálii se stalo něco podobného jako na Slovensku, kde jedna politická strana využila nátlak z Evropské unie, aby si vymanila nějaké další výhody,“ dodává novinář Pieralli.
