Praha - Ze tři čtvrtě miliardy zásilek odeslaných přes Českou poštu se jich ročně ztratí necelá jedna tisícina. Pár nedoručených psaní přesto může způsobit problémy. I když odesílatelé nechají cenný balíček tučně pojistit, pošta nemusí zákazníkovi za ztracenou zásilku vyplatit tolik, kolik si dotyčný přeje.
Třeba majitel antikvariátu Tomáš Maděra prodal sto let starý vzácný pohled přes internet za necelé tři tisíce korun. Prodejce zboží zabalil do speciální obálky a poslal poštou jako cenné psaní. V tu chvíli ale ještě netušil, že k zákazníkovi nedorazí.
Vzácný pohled měl putovat z prodejny v Dlážděnné ulici na Prahu 4 na tříkilometrovou vzdálenost. Přesto ho pošta ztratila a náhrady se nikdo nedočkal, i když byl pohled pojištěný. „Museli jsme napsat čestné prohlášení, co je obsahem zásilky. Výsledkem bylo, že za týden reklamaci neuznali,“ podotkl majitel antikvariátu.
Pošta pravý obsah zásilky nezná
Pošta tvrdí, že dokud nebude doloženo, jestli zásilka skutečně měla uvedenou hodnotu, zpátky kromě poštovného nic nevyplatí. „Poště udáváte pouze cenu zásilky. Neví, co v zásilce je. V případě ztráty poté musíte doložit reálnou cenu věci, kterou posíláte,“ konstatoval mluvčí České pošty Ivo Mravinac.
A právě na to by si měli dát pozor všichni, kteří hodlají posílat poštou něco, od čeho třeba nemají účtenku, nebo se jedná o osobní vzácnost. Taková panenka po babičce může mít pro někoho hodnotu dvaceti tisíc korun, pro poštu jen dvě stě. Požadovanou náhradu škody pak zamítne. „Je to jako v případě, kdybyste nedostala dopis od svého milého a chtěla po poště třeba 50 tisíc, protože ho opravdu milujete. To by mohla pošta vyplácet těžko,“ dodal Mravinac.
Happy end vždy nenastane
Poté, co se do případu vložila Česká televize, pošta vzkázala antikváři, že když výpisem ze svého on-line obchodu cenu pohledu doloží, své peníze dostane zpět. Pokud by ale někdo takový doklad neměl nebo by si zásilku cenil na několikanásobně víc, než je obvyklé, měl by smůlu.
