Brusel - Dohoda o bankovní unii v rámci Evropské unie se znovu odkládá, ministři financí členských zemí EU se zatím nedohodli na její konečné podobě. Tvrdí ale, že jsou na dobré cestě a do Vánoc ji schválí. Jednání prý komplikuje hlavně velký počet technických změn v mezinárodních smlouvách. Dosažené předběžné „politické porozumění“ počítá s tím, že bude potřeba nová mezivládní smlouva, která upraví vztahy mezi národními záchrannými fondy a společným fondem na pomoc bankám.
„Ta materie je mimořádně složitá technicky, právně, finančně a pochopitelně i politicky. V zásadě se dotýká i toho tématu, kam se EU a Evropa jako taková bude do budoucna ubírat,“ řekl v noci po jednání český velvyslanec při EU Martin Povejšil. Diplomaté nyní podle něj mají týden do středy 18. prosince na dopilování dohody a její převedení do právního jazyka.
Jan Bureš, hlavní ekonom ERA
„Dohoda pravděpodobně nebude nijak kvalitní. Bude to „kočkopes“, který umožní Evropské centrální bance, aby v roce 2014 nastartovala projekt jednotného bankovního trhu, aby převzala bankovní dohled a měla k ruce mechanismus, jak řídit bankovní krize."
Poslední projednávaný kompromis týkající se jednotného resolučního mechanismu (SRM), tedy instrumentu, který má pomáhat bankám z potíží, počítá kromě jiného po roce 2016 s postupně se snižující rolí národních fondů.
Utlumování národních fondů
Každý rok by do společného fondu byla převedena desetina z národních fondů, které mají podle nyní s europarlamentem projednávané směrnice o krizovém řízení (BRRD) naplnit samotné banky. Po deseti letech, tedy v roce 2026, by byl společný peněžní balík naplněn a roli národních fondů tak zcela převzal.
Ministři delší dobu složitě hledali kompromis mezi požadavkem některých, především jižních zemí unie, na rychlý vznik společného rezolučního fondu a sítí spolupracujících národních fondů, kterou prosazovalo třeba Německo. „Jsme na dobré cestě k dohodě,“ řekl po jednom z kol jednání německý ministr financí Wolfgang Schäuble.
Názor některých analytiků
Dohodě údajně neprospívá to, že problémové země eurozóny jako Řecko, Irsko nebo Portugalsko už se dostaly z nejhoršího a mezi evropskými státy teď zase posilují snahy chránit národní zájmy. To by mohlo vést k dalšímu nefunkčnímu mechanismu, kterých už Evropa odzkoušela několik.
Definitivní dohoda ale i po přibližně 15 hodin trvajícím jednání stále chybí například na podobě rozhodování ve výboru tohoto fondu, což je téma, které je důležité pro menší země a také pro Česko.
Bankovní unie má vyřešit dlouhodobý evropský problém - vytvoření stálého fondu na pomoc ohroženým bankám, který by ale neřídily jednotlivé státy. Peníze do něj budou odvádět samy banky a o případné pomoci rozhodne takzvaný jednotný rezoluční mechanismus.
Rozpojit „začarovaný kruh“
Mechanismem SRM chce EU rozetnout „začarovaný kruh“ mezi bankami a státními financemi, zajistit sdílení nákladů na jejich záchranu a případně rozhodnout o jejich konci. Skeptici však připomínají, že ačkoliv deset let po vzniku by měl společný fond mít mezi 50 a 60 miliardami eur (1,3 až 1,6 bilionu korun), nemusí tyto peníze stačit. Jen na záchranu španělského bankovního sektoru bylo vyčleněno 40 miliard eur a není zatím jasné, jak bude vypadat záchranná síť v případě vyčerpání společného fondu SRM.
Součástí balíčku předběžných dohod je také představa rychlejšího zavedení pravidla, že při záchraně bank jsou nejprve použity soukromé peníze, tedy prostředky akcionářů či takové, které banka obstará například na finančním trhu. Pravidlo označované jako „bail-in“ mělo původně platit od roku 2018, nyní kompromis počítá s jeho spuštěním v roce 2016.
