Nezaměstnanost v Česku letos v červnu klesla na čtyři procenta a na trhu práce bylo vůbec nejméně uchazečů od roku 1998. Rekordně nízký počet nezaměstnaných se však stává pro českou ekonomiku až nevýhodou, jelikož podniky nemohou najít pracovní sílu, shodují se analytici. Boj se tak přiostřuje, kromě mezd se snaží firmy přilákat nové lidi i přes benefity. Podle analytiků to ale nepotrvá věčně.
Česko překročilo hranici, nízký počet lidí bez práce již brzdí rozvoj firem
Podíl nezaměstnaných za celý rok 2016 dosáhl 5,5 procenta. „Ačkoli je již nezaměstnanost pod svou přirozenou mírou a v řadě odvětví je problém najít vhodnou pracovní sílu, podíl lidí bez práce by letos mohl poklesnout až k 4,3 procenta,“ míní hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler.
Přirozená míra nezaměstnanosti je pojmem z ekonomické teorie spojený s monetaristy a novou klasickou makroekonomií. Také bývá označována jako stabilní míra nezaměstnanosti.
„Zjednodušeně řečeno to je taková míra nezaměstnanosti, kdy na trzích v ekonomice existuje dlouhodobá rovnováha při plném využívání zdrojů. Nebo jinými slovy, nejnižší míra nezaměstnanosti, která se nechá dlouhodobě udržet. Moderní keynesiánští ekonomové pracují spíše s pojmem NAIRU, což je taková míra nezaměstnanosti, která nezrychluje, ale ani nezpomaluje míru inflace,“ vysvětluje hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.
V takové situaci podle makroekonomického analytika Generali Investments CEE Martina Pohla růst mezd nepůsobí proinflačním ani dezinflačním směrem. Výše přirozené míry nezaměstnanosti odráží celou řadu vlivů, které jsou dané strukturálními faktory. Tedy třeba jak rychle lidé hledají nové pracovní místo, strukturální nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci či dopady vládních intervencí jako minimální mzda či regulace najímání a propouštění pracovních sil.
obrázek
Proto je také pro každou zemi unikátní a neexistuje jedna přirozená míra nezaměstnanosti pro všechny země. Státny s flexibilním trhem práce a s kvalitním systémem vzdělávání a rekvalifikací ji mají nižší.
„Česká republika patří mezi země s nízkou přirozenou mírou nezaměstnanosti díky relativně malým omezením pro propouštění pracovníků, poměrně nízkou minimální mzdou a slabším odborům. Nyní se patrně nalézá pod ní, čemuž nasvědčuje rostoucí tlak na mzdy a nedostatek volných pracovních sil na trhu,“ upřesňuje Pohl.
„My, v našem modelovém aparátu, pracujeme s konceptem NAIRU. Podle našich výpočtů se tak aktuální míra nezaměstnanosti nachází již pod touto hodnotou,“ konstatuje Vejmělek. Výsledkem toho jsou pak inflační tlaky z titulu zvyšujících se mezd.
Souhlasí i hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. „V Česku nyní pozorujeme řadu znaků přehřívání trhu práce, z čehož se dá usuzovat, že míra nezaměstnanosti je v hraničním pásmu přirozené míry nezaměstnanosti, případně už lehce pod ním,“ říká.
Ekonomika se přehřívá, když její výrobní kapacity nestačí uspokojovat celkovou poptávku.
„Výrobní linky jedou naplno, dokonce vysoko nad normálem, vyrábí se a staví se jako o život, ale lidé přesto pociťují, že jejich tužby a potřeby, ať už po zboží nebo bydlení, nejsou adekvátně naplněny. Jsou zkrátka tak značné a vyhnané přechodně bujarou náladou, že je ekonomika nestačí uspokojovat. V takovém případě ovšem zákonitě porostou ceny, protože podstatná část poptávajících bude ochotna si připlatit za to, že zrovna jejich tužba a potřeba do puntíku naplněna bude. Když porostou ceny, dříve či později vzrostou mzdy,“ vysvětluje Kovanda.
obrázek
Pokud je nezaměstnanost pod úrovní přirozené, rychleji rostou mzdy
Z makroekonomického pohledu se situace, kdy se nezaměstnanost nachází pod svou přirozenou či rovnovážnou úrovní, dá charakterizovat jako nerovnovážná situace, která se projeví v rychlejším růstu mezd. „Situace svědčí těm, kdo práci nabízejí, tedy domácnostem, které získávají vůči zaměstnavatelům výhodnějšího postavení. Na straně druhé zvyšuje náklady na straně firem, kterým se snižují ziskové marže,“ říká Vejmělek.
Historicky nejvyšší zaměstnanost v Česku a fakt, že je zde nejnižší nezaměstnanost v rámci celé EU, jasně dokumentuje, že pracovní síla se stala vzácným zbožím. Nedostatek je patrný v rámci celého trhu práce, platí to pro specializované a vysoce odborné pozice i pro pozice méně kvalifikované.
„Věříme, že nedostatek pracovní síly v Česku povede firmy k investicím do automatizace a robotizace. Tyto investice by podpořily jak současný, tak potenciální růst domácí ekonomiky. Aby český průmysl přežil, bude podle nás muset investovat do zvyšování produktivity. Bez dalších investic tímto směrem nemůže Česko dlouhodobě myslet na hospodářský růst výrazně přesahující dvě procenta a bude ztrácet svou konkurenceschopnost,“ konstatuje Vejmělek.
Další expanze ekonomiky se totiž bude muset obejít bez růstu zaměstnanosti, neboť podíl nezaměstnaných už nemá moc prostoru, kam padat. „Nemyslíme si, že by automatizace přispěla růstu nezaměstnanosti. Naopak se domníváme, že vyšší produktivita by měla posunout Česko blíže k západním zemím a zajistit udržitelný růst mezd,“ dodává.
Hrozí zadrhnutí exportu, trpí průmyslové zóny
Míra nezaměstnanosti v Česku je vůbec nejnižší v EU. Zaměstnanci tak mají velice slušnou vyjednávací pozici. „Když budou pozorovat růst cen zboží či bydlení, tím spíše budou chtít přidat. To by ale mohlo vést k zadrhnutí momentálně vysoce výkonného exportu Česka, jelikož každé zdražení výroby snižuje konkurenceschopnost na vývozních trzích,“ říká Kovanda.
obrázek
Nedostatkem pracovníků obzvláště trpí podle analytiků oblasti průmyslových zón, jako například Kvasiny na Rychnovsku, což je okres momentálně s úplně nejnižší mírou nezaměstnanosti v Česku, a sice 1,2 procenta.
„Podle posledního šetření ČSÚ již více než 27 procent firem v průmyslu označuje nedostatek vhodné pracovní síly jako bariéru dalšího růstu a dá se čekat, že se tento podíl bude dále zvyšovat,“ konstatuje analytik ING Bank Jakub Seidler.
Firmy obtížně shánějí zaměstnance, přitahují je i různými benefity
To, že je extrémně nízká nezaměstnanost v České republice znát, potvrzují i samotné firmy. Zatímco dříve nebyl až takový problém získat kvalitní zaměstnance, kteří by vyhovovali požadavkům, dnes je to o poznání složitější.
„Nejde přirozeně jenom o mzdy, které musejí být na regionální i celostátní úrovni konkurenceschopné. Stále větší důraz musíme klást na individuální přístup k zaměstnanci a na jeho osobní rozvoj, spoustu věcí nelze dělat jednoduše podle pravítka,“ uvedl pro web ČT24 manažer vnějších vztahů společnosti Centropol Energy Aleš Pospíšil. Firma má zhruba 300 zaměstnanců a její roční tržby dosahují téměř sedmi miliard korun.
Nejžádanější benefity
Tématem dne je podle něho proto takzvaný work-life-ballance, tedy hledání ideálního vztahu mezi pracovním a soukromým životem. „Od toho se odvíjí i nabídka benefitů, které si s pomocí personalistů šijí zaměstnanci přímo na míru. Stále populárnější je home office, roste nabídka a využívání volnočasových aktivit,“ dodal.
Problém sehnat kvalifikované a kvalitní zaměstnance už v několika posledních letech potvrzuje i ředitel firmy Komix, která vyvíjí a implementuje pro firmy IT systémy, Tomáš Rutrle. A při současné velmi nízké nezaměstnanosti je to o to těžší. „O stávající i potenciální zaměstnance musíme bojovat specifickou firemní kulturou a zajímavými platovými, ale i přidruženými bonusy třeba ve formě benefitů. Platy zvyšujeme každoročně, v posledních třech letech upravujeme mzdy dvakrát ročně,“ říká Rutrle.
V celkovém průměru navyšujeme platy o pět procent ročně. A třeba průměrná roční výše benefitů na zaměstnance u nás dosahuje už zhruba 45 tisíc korun.
Ředitel firmy Benefit Plus Václav Kurel, která patří mezi největší poskytovatele zaměstnaneckých volnočasových benefitů v elektronické podobě, potvrzuje, že kvůli nízké nezaměstnanosti musejí firmy nejen zvyšovat platy, ale také své rozpočty na benefity, aby přilákaly kvalitní zaměstnance.
„Nejlépe je tento nárůst vidět u výrobních firem, u kterých v roce 2010 činil průměrný roční příspěvek na volnočasové benefity tři tisíce korun a letos dosahuje již dvojnásobné částky, tedy šest tisíc korun,“ říká Kurel.
Řešení? Čekat
Jak tedy tuto brzdu rozvoje již téměř třetiny firem řešit? Podle analytiků se nedá dělat nic jiného, než čekat. Jde totiž podle nich o svým způsobem přirozený cyklický projev ekonomiky.
„Nyní jsme na vrcholu cyklu. Přehřívat se ekonomika nemůže věčně. Není to udržitelné. Pokud by to udržitelné bylo, nešlo by o přehřívání. Dříve či později se dostaví útlum, případně dokonce recese, na což se zadělává právě již nyní. Třeba růstem mezd, jenž je vyvolán právě přehříváním trhu práce,“ vysvětluje Kovanda.
obrázek
A až mzdy vzrostou na určitou úroveň, podle něho pak české podniky přijdou o kritickou část své konkurenční výhody a třeba na zahraničních trzích se jim bude dařit méně. „Postupně jim tedy klesnou zisky, budou nuceny snižovat náklady, lidé si toho začnou všímat a budou se obávat o svoji finanční budoucnost, omezí spotřebitelské výdaje a dostaví se zmíněný národohospodářský útlum,“ dodává.
Nedostatek pracovníků je cítit v celé ekonomice, ale nejvíce dopadá na určité obory. Prvním příkladem jsou cyklická odvětví průmyslu, kde jsou navíc specifické požadavky na kvalifikaci. „Hospodářská konjunktura zvyšuje poptávku rychleji než ve zbytku ekonomiky. Vychovat vhodné pracovníky pro tyto firmy navíc zabere hodně času,“ říká Pohl.
Dalším typickým rysem je nižší zájem o méně atraktivní profese s tím, jak se lidé posouvají za lepšími pracovními nabídkami. To firmy podle Pohla nutí najímat pracovníky ze zahraničí, v důchodovém věku a jinak znevýhodněné pracovníky, po kterých by za normálních okolností nesáhly. Ne náhodou byl v posledních letech nejvyšší růst mezd zaznamenán u hůře placených a méně kvalifikovaných profesí, přípomíná.
Zdravotní sestra
Ohrožené jsou podle Pohla i firmy, kde zaměstnanci mohou jednoduše odejít za „lepším“. Příkladem je například zdravotnictví, kde personál může odejít za vyššími platy do zahraničí.
Nejrychlejším řešením je tak podle něho nebránit firmám najímat pracovní síly v zahraničí zbytečnou byrokracií a nesmyslnými požadavky, jak se často děje v České republice při najímání pracovníků ze zemí mimo EU. Dále je nutné vytvořit a udržovat vhodné podmínky pro najímání znevýhodňovaných pracovníků, jako jsou flexibilní kontrakty, výhodné zdanění a podpora částečných pracovníků úvazků.
„Obecně samozřejmě prospívá kvalitní vzdělávací systém, protože lidé s vyšší kvalifikací si snáze a rychleji hledají nové pracovní místo a rychleji se rekvalifikují,“ dodává.
V každé ekonomice je míra nezaměstnanosti jiná
Ekonomiky se liší strukturou odvětví a strukturou obyvatelstva. Nezaměstnanost ve Španělsku nebo Itálii je proto desítky let vyšší než v Německu nebo Dánsku. Ve Španělsku je totiž vyšší přirozená míra nezaměstnanosti.
„Na přirozené míře nezaměstnanost není nic špatného. Někteří lidé prostě nechtějí pracovat a asi nemá smysl je nutit, když jim to vyhovuje. Jde jen o to, zda to je ochotná většina společnosti financovat,“ připomíná hlavní ekonom Next Finance Vladimír Pikora. Obecně totiž také platí, že čím déle je člověk bez práce, tím je menší pravděpodobnost, že ještě někdy bude pracovat. „Proto nikdy v tržní ekonomice nedosáhneme nulové nezaměstnanosti,“ dodává.
Zaměstnanec
Rekordně nízká nezaměstnanost nevydrží podle Pikory dlouho. Na jedno volné místo nyní připadá 1,7 uchazeče. „V červnu 2008 jsme se dostali na 1,96. I tehdy ekonomika narazila. Zaměstnavatelé si tehdy ani nemohli vybírat a museli vzít každého, i když neměl předpoklady vykonávat svou práci dobře. To nikdy nemůže skončit dobře,“ zdůrazňuje Pikora. Recese tak podle něho musí přijít a je jen otázkou kdy.
„Když jsme byli v roce 2008 na rekordně nízké nezaměstnanosti, zaměstnanci jásali a odbory tlačily na růst mezd, čímž situaci vyhrotily. K tomu se navíc přidaly globální problémy. Ve čtvrtém kvartále 2008 rostly mzdy nominálně o 8,1 procent. Zaměstnavatelé byli dotlačeni ke zdi. Víte, kde jsme byli o dva roky později? Mzdy rostly jen o 0,7 procent a průměrný počet uchazečů o jedno místo byl 18,2,“ zamýšlí se.
Navíc svět se mění. Pikora připomíná, že se v některých zemích uvažuje o zavedení garantovaného příjmu pro všechny. Například ve Švýcarsku se vloni hlasovalo o tom, zda lidé chtějí, aby každý nehledě na své příjmy dostával přes dva tisíce franků jen za to, že je občanem Švýcarska.
„Argumentů bylo mnoho od zdravotních až po demografické, že lidé kvůli práci nemají čas na sex a na výchovu dětí. Nakonec tento návrh v referendu neprošel. Nicméně teď je pro změnu testován ve Finsku,“ konstatuje Pikora.