Letecká společnost Alitalia, která je z 49 procent vlastněna vlajkovým přepravcem Spojených arabských emirátů Etihad a dvěma největšími italskými bankami Intesa Sanpaolo a Unicredit, požádala před několika dny o ochranu před věřiteli. Dohnal ji k tomu nesouhlas zaměstnanců s restrukturalizací, která již byla dokonce dojednaná s odbory.
Alitalia se tak ocitla pod zvláštní správou a vláda odsouhlasila i to, že aerolinkám poskytne překlenovací úvěr 600 milionů eur (zhruba 16 miliard korun). Nyní se bude rozhodovat, co dál.
V Itálii i mimo ni má italská letecká společnost Alitalia přezdívku „létající odboráři“, což docela trefně vystihuje stávající situaci, míní analytik Komerční banky Richard Miřátský. Dlouhodobý problém této firmy, která za svoji skoro sedmdesátiletou historii byla pouze několikrát v zisku, je podle ekonomů relativně jednoduchý.
„Na výnosové straně tlačí ceny letenek dolů nízkonákladové aerolinky, které jsou v evropském vzdušném prostoru schopny operovat výrazně efektivněji. Na vnitrostátních letech pak společnosti navíc konkurují i rychlovlaky, jejichž rychlost, kvalita a pohodlnost v poslední dekádě výrazně vzrostla. Vlakovému spojení nahrává i geografický tvar Itálie do písmene T, který dopravu výrazně zjednodušuje, a relativně velká vzdálenost hlavních letišť od dvou hlavních měst Říma a Milána. Na straně nákladů pak Alitalii tíží vysoké personální a ostatní provozní náklady a rostoucí ceny ropy, které tlačí náklady na palivo vzhůru,“ konstatuje Miřátský.
Hlavním problémem Alitalie podle analytika finančních trhů Next Finance Jiřího Cihláře je, že společnost neustále „lepí nové a nové díry“. „Už v roce 2008 byla společnost v insolvenci. Jenže skrze nástrahy krize ji nakonec provedly injekce z veřejných peněz. Přitom firma dlouhodobě prodělává. Její život tak je a bude založen na pomoci zvenku,“ říká.
Analytici odhadují, že Alitalia má finanční prostředky na fungování přibližně do poloviny, maximálně do konce května a každý den prodělává zhruba jeden milion eur. Italská vláda odsouhlasila poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 600 milionů eur (zhruba 16 miliard korun), který má podnik udržet v provozu do konce roku. Vládou jmenovaní správci by během této doby měli rozhodnout o dalším osudu společnosti.
Zaměstnanci předminulý týden odmítli plán vedení, který předpokládal snížení počtu zaměstnanců pozemního personálu o zhruba 1700 a pokles mezd leteckého personálu o osm procent. Vedení přitom původně navrhovalo podstatně výraznější úspory, s odbory se však dohodlo na jejich zmírnění.
„Zaměstnanci tak evidentně sází na to, že vzhledem k parlamentním volbám, které se mají konat zhruba za rok, by vládnoucí Demokratická strana (PD) nedopustila krach vlajkového přepravce a propuštění přes 12 tisíc lidí. Na druhou stranu mnozí Italové jsou znechucení opakovaným zachraňováním firmy, za něž daňoví poplatníci zaplatili už přes sedm miliard eur (188 miliard korun),“ vysvětluje Miřátský.
Vývoj leteckého sektoru určují i ceny ropy
Vývoj celého leteckého sektoru souvisí s dvěma hlavními faktory, makroekonomickým vývojem, který má výrazný vliv na poptávku po osobní i nákladní dopravě, a cenou ropy, která přímo ovlivňuje náklady společnosti.
„Vzhledem k rostoucím cenám ropy a křehkému zotavování evropské ekonomiky nejsou vyhlídky aerolinek příliš růžové. Relativně novým faktorem je bezpečnostní situace. Po sériích teroristických útoků je tak pro leteckou dopravu relativně pozitivním faktorem zklidnění bezpečnostní situace, které zlepšuje výhled především pro spojení Evropa-Asie,“ říká Miřátský.
Letecký business je obecně náročný, protože vyžaduje vysoké investiční náklady. „Drahá letadla je buď nutno koupit, nebo vzít na leasing. Větší aerolinky mají výhodu vyšších tržeb, do kterých mohou rozpočítat své fixní náklady,“ vysvětluje analytik BH Securities Martin Vlček. A připomíná, že v Evropě je více velkých silných dopravců než v Americe, a tak mezi sebou více cenově soutěží a mají nižší marže. Což je pro spotřebitele lepší, pro ziskovost aerolinek však ne.
„Poptávka po letenkách je v pokrizové době poměrně vysoká. Na druhé straně v Evropě stále najdeme společnosti, které se nedokázaly zbavit starých bolístek. Pak na trhu fungují nízkonákladové společnosti, což je z pohledu hospodaření úplně jiná kapitola,“ míní analytik finančních trhů Next Finance Jiří Cihlář.
O dalším osudu společnosti budou v nadcházejících měsících rozhodovat vládou jmenovaní správci. „Podle mě je nejpravděpodobnější další sanace ze strany státu. O koupi aerolinek bych velký zájem nečekal, právě kvůli problémům s odbory a zaměstnanci. A vzhledem k 12 tisícům zaměstnanců si bankrot společnosti vláda rok před volbami nemůže dovolit,“ přemýšlí nad možnými scénáři analytik Miřátský.
Air France-KLM Group má s Alitalií již zkušenost
Mezi leteckými společnostmi, které by dokázaly koupit celou společnost Alitalia, to byla Air France-KLM Group, která v roce 2009 získala 25procentní podíl ve výši 323 milionů eur. Jenže byla rychle zklamána pokračujícími ztrátami a během dvou let snížila svůj podíl na méně než jedno procento, píše Reuters.
Ani majitel British Airways, společnost IAG SA, není považována za pravděpodobného uchazeče, protože se soustředí na nákupy, které poskytují spojení na dálku, a to zejména v celém Atlantiku, spíše než na podíly na evropském trhu. Zároveň, podle Reuters, slevoví dopravci pod vedením společnosti Ryanair Holdings a společnosti EasyJet zatím pravděpodobně vyčkají, jak se situace sama vyvine. EasyJet udělal v historii pouze jednu významnou akvizici a společnost Ryanair se vyhýbala převzetí a říkala, že je lepší nechat méně efektivní konkurenty jednoduše skončit.
Podle analýzy univerzity Milano-Bicocca byl v Itálii každopádně v roce 2015 jedničkou irský dopravce Ryanair s tržním podílem 23 procent, oproti 18 procentům pro společnost Alitalia. A Moody's Investors Service uvedl na začátku týdne v poznámce pro klienty, že další levní specialisté, včetně Vueling, společnosti IAG a Norwegian Air Shuttle ASA, pravděpodobně posílí své plány rozvoje v Itálii, pokud bude skutečně společnost Alitalia likvidována.
