Každoročně se 17. listopadu udílejí Ceny Paměti národa. Společnost Post Bellum je v Národním divadle předává i tentokrát – osobnostem, které čelily nacistické i komunistické perzekuci. Mezi pěticí laureátů je letos Marta Neužilová, která pomáhala Židům mířícím do Terezína, Ladislav Szalay, jenž za druhé světové války zachránil život židovskému spolužákovi, signatář Charty 77 Pavel Záleský, ukrajinská disidentka Olha Heiková a Karol Dubovan, který šířil samizdatové knihy.
Ladislav Szalay během nacistické okupace zachránil život židovskému spolužákovi Peterovi. V poslední chvíli ho odvlekl od domu jeho rodiny, který právě obsazovali Němci. „Věděli, že měli vzít tři lidi, a měli jen dva. A tenhle třetí jim vleze rovnou do pazour? Kdyby šli další dva metry, tak si ho všimnou,“ vzpomíná na vypjaté chvíle Szalay.
Peter si ze svého pokoje chtěl odnést alespoň učebnice. „Tak jsem ho tahal. On se na mě rozzlobil. Přece je to moje, mám na to zákonné právo, to mi musí dát,“ rozhorlil se podle Szalaye Peter. Vzpouzet se přestal prý až ve chvíli, kdy mu spolužák řekl, že mu Němci nemusejí dát nic.
Do konce války pobýval Peter u Szalayových příbuzných. Ten přitom říká, že neudělal nic hrdinského, že šlo o přirozené chování, k němuž nebyla třeba odvaha. Svým hodnotám zůstal Szalay věrný i během komunistické totality.
Knihy za salám
Ve stejném období se Karol Dubovan snažil rozvíjet nezávislý duchovní život. I s pomocí zakázané literatury. „Samizdaty podávaly aktuálnější informace, které dokázaly lidi oslovit,“ popisuje nyní s tím, že jeho kolegové za srovnatelnou činnost dostali patnáct, dvacet i pětadvacet let vězení.
Náboženská literatura se na Slovensko dostávala například z Polska. „Nakoupili jsme salámy a běžné věci, kterých tam byl nedostatek. V batohu jsme nesli potraviny, oni knihy, na hranicích jsme se potkali a vyměnili to,“ přiblížil Dubovan směnný obchod, který využíval.
Morálním kompasem byli pro něj rodiče. Nechal se slyšet, že ho vedli k čestnosti a pravdomluvnosti. A snaze pomoci těm, kteří to potřebují.
