První československé dítě počaté díky asistované reprodukci oslavilo 35. narozeniny. Tehdy šlo téměř o zázrak, v současné době už o zcela běžnou věc. Ročně se díky umělému oplodnění narodí asi šest procent dětí. Stoupá i počet transferů u cizinek. V roce 2015 se ženy ze zahraničí podílely na celkovém počtu téměř čtvrtinou.
- ED – darování oocytů (vajíček)
- EmR – přijetí darovaných embryí
- ET – embryotransfer – přenesení embrya do dutiny dělohy
- Freez – zmrazení všech oocytů nebo embryí s cílem uchování plodnosti do budoucna
- ICSI – intracytoplasmatická injekce spermie – vpíchnutí spermií do vajíček
- IUI – intrauterinní inseminace – zavedení spermií do dutiny dělohy v období ovulace
- IVF – mimotělní oplození
- KET – přenos zmražených embryí
- MESA – chirurgický odběr spermií z nadvarlete
- OoR – přijetí darovaných oocytů
- PGD – preimplantační genetická diagnostika – umožňuje výběr „zdravého“ embrya
- PICSI – výběr spermií pro ICSI podle jejich funkčních vlastností
- TESE – chirurgický odběr semenotvorných kanálů z varlete
Narodil se 4. listopadu 1982, vážil tři a půl kilogramu a měřil 51 centimetrů. Od jiných dětí se malý chlapeček nijak nelišil, přesto na něj v porodnici čekaly houfy novinářů s fotoaparáty a pro rodiče šlo téměř o zázrak. Na svět totiž přišel jako první české dítě pomocí asistované reprodukce a zároveň šlo o vůbec první porod takto počatého dítěte ve střední a východní Evropě.
Vůbec poprvé přenesli čeští lékaři oplodněné vajíčko do těla matky v srpnu 1981, ale bez úspěchu. Stejně skončily i čtyři desítky dalších pokusů, než mohli v Brně o rok později ohlásit narození chlapce. Lékaři ale v tomto případě nepoužili klasickou IVF metodu, ale šli „přírodnější“ cestou. Operativně zprůchodnili vejcovod, vložili do něj vajíčko i spermii a věcem pak nechali volný průběh.
Nobelova cena pro britského embryologa
I tak šlo tehdy o obrovský úspěch, protože vůbec první dítě „ze zkumavky“ přišlo na svět jen o čtyři roky dříve v Anglii. O narození holčičky se tam zasloužili embryolog Robert Edwards s gynekologem Patrickem Steptoem. Edwards za objev získal v roce 2010 i Nobelovu cenu.
Vědeckým otcem dítěte a průkopníkem umělého oplodnění v tehdejším Československu byl profesor Ladislav Pilka. Byl vůbec první v celém východním bloku, který se oboru se svým týmem věnoval. Nástroje potřebné třeba pro odběr vajíčka si tehdy dokonce vyráběli sami.
Po prvním úspěchu brněnské pracoviště okamžitě zahltily dopisy žen, které žádaly o pomoc s početím. Další z dětí „ze zkumavky“ se ale na brněnské klinice narodilo až v roce 1984 a do roku 1987 jich přišlo na svět jen deset. V současnosti už ale umělé oplodnění není nic neobvyklého.
„Dokážeme použít třeba i jednu spermii k oplození vajíčka, dokážeme zamrazit nadbytečná embrya, což dříve nebylo možné. Dokážeme dokonce vybrat i nejkvalitnější embryo po genetické stránce, které je vhodné k transferu,“ uvedla vedoucí Centra asistované reprodukce Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK Simona Jirsová.
Metody asistované reprodukce se navíc rok od roku stále zlepšují. Kvalitnější jsou nejen laboratorní metody, ale i léky. Výsledky ale komplikuje stoupající věk párů, které o potomka usilují. I tak se ale po zákroku ročně narodí asi šest procent dětí.
Jen největší zdravotní pojišťovna ročně zaplatí umělé oplodnění téměř čtyřem a půl tisícům žen. Vyjde ji to na více než 120 milionů korun. Pojišťovny ale asistovanou reprodukci hradí jen ženám do 39. narozenin. Pokud si žena nechá zavést pouze jedno embryo, zaplatí pojišťovna až čtyři cykly. Rodiny ale vždy doplácejí na potřebné léky a hradí si i některá vyšetření. I s pomocí pojišťovny tak cyklus vyjde na několik tisíc korun.
Ženy starší 39 let nebo cizinky si musí vše platit samy. Podle posledních kompletních dat z roku 2015 se ročně v Česku provede přes 13 tisíc přenosů embryí. Počet transferů u cizinek navíc neustále roste. V roce 2015 se ženy ze zahraničí podílely na celkovém počtu téměř čtvrtinou.
V Itálii je zakázané mražení embryí
Lékaři vidí tři důvody, proč cizinky do Česka za umělým oplodněním jezdí – kvalitu péče, nižší cenu a taky to, že se v Česku dělají i zákroky jinde ve světě zakázané. Například v Německu platí zákaz darování vajíček a spermií od anonymních dárců.
Italské zákony navíc zakazují i zmrazování embryí. V Polsku mohou umělé oplodnění využít jen ty páry, kterým se po dobu dvanácti měsíců nedaří zplodit dítě přirozenou cestou.
Cizince láká do Česka i nižší cena. „Ve Španělsku je to kolem šesti, osmi tisíc eur, v České republice se pohybujeme u základního IVF kolem dvou a půl tisíce euro,“ uvedl vedoucí lékař Sanatoria Helios Pavel Texl. Včetně genetického vyšetření embryí ale asistovaná reprodukce například v tomto brněnském sanatoriu vyjde i na víc než sto tisíc korun.
V některých případech se na lékaře rodiny obracejí opakovaně. Hana Tymlová se například po šesti letech neúspěchů nakonec s pomocí umělého oplodnění stala postupně matkou hned tří dětí. Dvě se jí podařilo přivést na svět i díky metodě, která umožňuje zamrazit embrya. V Česku je tato metoda druhá nejčetněji používaná.
Stále také platí, že velkou roli v početí páru hraje i psychika. „Poměrně často se stává, že první těhotenství, které je po asistované reprodukci, je následované spontánním otěhotněním, ale záleží vždycky na příčině té neplodnosti,“ poznamenal primář Centra asistované reprodukce Iscare Jaroslav Hulvert.
