Praha - Přímí účastníci bojů o Duklu se dnes sešli v Praze u příležitosti 65. výročí vojenské akce. Karpatsko-dukelská operace sovětské armády měla podpořit Slovenské národní povstání, které vypuklo 29. srpna 1944. Příslušníci 1. československého armádního sboru pod vedením generála Ludvíka Svobody překročili na sklonku léta 1944 Dukelský průsmyk a vstoupili na okupované slovenské území. Operace trvala dva měsíce a vojska dobyla první postavení německé armády na československém území 6. října.
„Celou operaci provázely nepříznivé podmínky. Nebyl čas akci pořádně připravit, vojáci se potýkali se špatným počasím, do toho neshody velitelů a vysoké ztráty na životech,“ vypočítal úskalí operace zástupce náčelníka generálního štábu Josef Prokš.
Jeho slova potvrdili i přímí účastníci bojů. „Zkušení velitelé byli v té době většinou ranění, scházelo opravdu bojem protřelé vedení. Navíc docházelo jídlo a náboje,“ vzpomínal Ondrej Hiadlovský. Problém byl podle něj i v chybějícím průzkumu: „Mého bratrance, který sloužil u paradesantní brigády, nahnali přímo pod palbu kulometů, protože nikdo neprovedl průzkum oblasti.“
Pamětník: Nacisti nás mohli střílet jednoho po druhém
Miloslav Masopust sloužil u samopalníků, se svou jednotkou odrazil jeden z četných útoků německých okupantů. Sám byl ale zraněn. „Velitel čety mě poslal na obvaziště, sám bych nešel, což by asi byla chyba,“ řekl na shromáždění. Kvůli komplikovanému zranění přišel o zbytek bojů o Duklu: „Mrzelo mě to, protože jsem chtěl pomoci.“ Důvodem ztrát byla podle Masopusta dobrá organizace nacistické obrany: „Viděli daleko do našeho postavení a mohli nás střílet jednoho po druhém.“
V operaci bojovalo na sovětské straně zhruba 150 tisíc vojáků proti asi stotisícové německé armádě. Jen na straně sovětské armády padlo přes 21 tisíc mužů. Zraněno bylo víc než 90 tisíc lidí. Během ofenzívy padlo 1800 příslušníků 1. Československého armádního sboru, který se bojů zúčastnil.
