Praha - Křesťanský svět si připomíná Velký pátek, den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento den je proto prožíván ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto scházejí věřící ke zvláštní bohoslužbě. Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se o totéž zatím neúspěšně snaží senátoři. Katolická církev na Velký pátek jako jediný den roku neslouží mše. Na připomínku Kristova utrpení se v kostelích konají jen zvláštní večerní obřady. Podobně jako na Květnou neděli jsou zpívána evangelia o Ježíšově smrti. Bohoslužby se naopak konají u protestantských církví.
S Ježíšem byl veden krátký proces
Z hlediska historického je existence Ježíše Krista zaručena. Nicméně zda jde skutečně o mesiáše, to je podle historika Petra Kubína záležitost víry. Proti Ježíšovi byl veden jednoduchý proces. „Byl obviněn z velezrady, židovská velerada jej nařkla, že se považuje za židovského krále, a takto byl ten spor předložen civilnímu správci prefektu Pontiu Pilátovi, který ze strachu, aby nebyl obviněn, že toleruje vzpouru, vyhověl veleradě a dal Ježíše popravit,“ komentoval smrt Ježíše Krista historik Kubín. Podle něj Ježíš zemřel s velkou pravděpodobností 7. dubna roku 30, a to ve věku 37 nebo 38 let.
Tomáš Halík: Kristus na kříži
Jestliže na Velký pátek „uctíváme kříž“, ctíme toho, který se nezalekl bolesti ani smrti. Šel tímto světem cestou pravdy, a to důsledně až do konce. Šel proti zlu, a na této cestě na zlo nikdy neodpovídal zlem. Věděl, že je to cesta oběti, a to oběti vlastního života. A tuto oběť přinesl vědomě a dobrovolně. Díváme se na kříž s úctou a vděčností za oběť, kterou Kristus na kříži přinesl.
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil
Kříž není jen místo tělesného utrpení Kristova, je to místo, kde se otvírá pekelná hloubka nicoty, pokušení zoufalství, totální opuštěnosti, která zaznívá z věty Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil! Nezakrývejme si hořkost těchto slov výkladem, že Ježíš „jen“ citoval počáteční slova dvaadvacátého žalmu, který končí slovy důvěry a naděje v Hospodina. Copak to něco snímá z hrůzy těch slov? Ano, věřme s Janem, že Ježíš nezemřel v zoufalství, jak se snad domníval Kalvín, že jeho posledním dechem byl akt úplné odevzdanosti do Otcových rukou; ale nezastírejme si tím tíži temnoty, kterou před tím musel projít.
Pilátův soud
Pak přichází soud Pilátův, rozhodující dějství odvěkého sporu mezi mocí a pravdou. Ježíš je přiveden jako ten, který se „vydával za krále“. Pilát ale má už svou představu o tom, jak vypadá král, vždyť sám je držitelem a zástupcem moci. A když se mu Kristus-král představí jako svědek pravdy, Pilát mu klade otázku: Co je pravda? Tato věta však není otázkou člověka, žíznícího po pravdě, můžeme z ní spíše vyčíst chladnou ironii a tolik známou aroganci moci: Kolik váží pravda, co záleží na pravdě? Ježíš mu na to nedal žádnou odpověď - a Pilát nepoznal, že On byl tou odpovědí.
Podrobnější informace na webu Víra.cz
Velký pátek s sebou přináší i různé zvyky
Lidová tradice vypráví o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník. Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi.
Na Volyňsku se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu. To je mělo podle pověsti ochránit před bolením zubů. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky různých tvarů a velikostí. Řehtačky oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. „pašijové nitě“, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů - to mělo ochránit před zlými duchy. Švadleny se snažily ušít z pašijových nití košile. Ty prý měly zázračnou moc uchránit svého majitele před bleskem. Nepralo se prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Velikonoce znamenají
Velikonoce znamenají,
že láska a život jsou silnější než smrt,
že hrob není konečnou stanicí života,
že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují,
že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život,
že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě
a že můžeme k životu probouzet i druhé.
Kristus byl vzkříšen jako první,
v něm všichni dojdou života.
Tomáš Halík ve svém velikonočním textu připomíná velikonoční song Svatopluka Karáska, v němž se zpívá, že když Ježíš zemřel na kříži, nešel hned k Otci nahoru, nejdříve šel dolů, zlomit pekel závoru.
Dominik Duka k velkopátečním tradicím
Nesmí se pracovat, není vhodné pracovat například s hlínou, aby Kristus měl v hrobě klid… Je známá i tradice božího hrobu, kde bylo zobrazení Krista, jak leží ve hrobě. Lidé sem přinášeli květiny, a kříž se tak uctíval celý den.
Velkému pátku se též říká magický pátek, proto se tento den hledaly poklady… Ze zeleného čtvrtku přechází někde i tradice omývání, lidé se chodívali omýt do potoka. S Velkým pátkem souvisí i pašijové hry, které se staly základem divadelní tvorby středověku.
