V českých školách přibývá dětí cizinců z nejrůznějších zemí světa. Učitelé se tak stále častěji setkávají ve svých třídách s žáky, kteří česky rozumí buď špatně, nebo vůbec. Poradit si musí většinou sami. Teď pro ně ale pro výuku češtiny vznikly nové metodiky.
Počet žáků s cizím státním občanstvím v českých školách vzrostl za poslední léta skoro o dva tisíce. Žít v jiné zemi, ztratit známé prostředí, kamarády a neumět jazyk znamená pro některé děti velký stres. V českých lavicích přitom už sedí děti ze 111 zemí, nejvíc je jich z Evropské unie a z Ukrajiny.
„Naše zkušenost je taková, že se děti do dvou let dostanou na běžnou, komunikační úroveň jazyka,“ sdělila ředitelka základní školy náměstí Curieových v Praze Tereza Martínková. Podpora školám ale není systémová. Peníze na výuku češtiny pro cizince nebo na asistenty musí shánět z roku na rok. Ani inkluze někdy nepomáhá.
Obrázkový slovník a komunikační cvičení
„Ty děti mohou spadat do systému podpůrných opatření. Bohužel si to některé pedagogicko-psychologické poradny vysvětlují tak, že to není žák se speciálními vzdělávacími potřebami,“ uvedla ředitelka pražské Základní školy a gymnázia J. Gutha-Jarkovského Jitka Kendíková.
Teď učitelé dostali alespoň nové příručky jak děti cizinců češtinu učit. „V každé lekci je na úvod obrazový slovník, který vždy zahrnuje nějakou tematicky laděnou slovní zásobu, a na ni pak navazují komunikační cvičení,“ vysvětlila autorka příručky Hezky česky Jana Táborková.
