V Česku vzniká národní databáze biologických látek, které mohou být zneužity k teroristickým útokům. Ministerstvo vnitra tak reaguje na riziko, že se extremisté pokusí vyvolat epidemie a otravy úmyslným šířením nakažlivých virů, bakterií nebo toxinů. Některé z nich totiž dosud nejsou čeští specialisté schopni správně rozpoznat, což by komplikovalo pomoc postiženým. Vytvoření této databáze potrvá asi čtyři roky.
Evropské státy si sice informace o biologických nebezpečích vyměňují, na starém kontinentě ale neexistuje centrální laboratoř, která by své sbírky mikroorganismů s ostatními laboratořemi sdílela. Vnitro se proto rozhodlo centralizovat dosavadní poznatky o možných hrozbách.
„Pro zajištění bezpečnosti musíme mít co nejširší škálu referenčního materiálu, abychom mohli rychle identifikovat, jakým biologickým materiálem byl útok proveden,“ vysvětlil vznik národní laboratoře Michal Merxbauer, ředitel odboru kontroly nešíření zbraní hromadného ničení Státního ústavu jaderné bezpečnosti.
Česko podle něj už nyní disponuje celou řadou sbírek kultur mikroorganismů, vzhledem k druhové rozmanitosti mikroorganismů ale tyto sbírky nikdy nebudou zcela úplné. K výrobě biologických zbraní lze navíc využít stovky různých typů bakterií, virů i hub. Některé z nich jsou silnými toxiny, například botulin (bakterie Clostridium botulinum). Vedle toho mohou projít genetickou úpravou, která zvýší jejich nakažlivost a existující vakcíny připraví o účinnost.
„Abychom se proti nim dokázali bránit, musíme mít jejich kultury k dispozici v laboratoři a testovat je,“ dodává profesor toxikologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jiří Patočka: „Například i virus zika je teoreticky možné zneužít jako biologickou zbraň.“ Právě zmíněné testování má zacelit bílá místa v současných českých znalostech o případných nebezpečích.
Armádní výzkumník: Laboratoř je v národním zájmu
„Každá země si vytváří vlastní databázi a vyvíjí vlastní výzkum, aby v případě biologického útoku nebyla závislá na pomoci někoho jiného,“ dodal vojenský analytik Jaroslav Štefec. Biologické zbraně jsou podle něj nebezpečné zejména svou možností snadného rozptýlení například na stadionech, koncertech nebo zamořením vodních zdrojů. Zákeřné jsou v tom, že první příznaky jejich použití se mohou objevit i po více než několika dnech.
„Riziko, že se teroristé dostanou ke geneticky modifikovaným virům, je v současnosti vysoké. V Saúdské Arábii nebo v Pákistánu fungují špičkové laboratoře biologického výzkumu. A nemáme jistotu, že jsou zabezpečeny tak, aby se z nich nedostalo něco do nepovolaných rukou,“ uvažuje Jaroslav Štefec.
Vytvoření vlastní databáze biologických látek považuje za národní zájem také Pavel Čuda, vedoucí sekce chemické, biologické a radiační ochrany Vojenského výzkumného ústavu. „S laboratorním výzkumem souvisí také vývoj ochranných prostředků nebo vakcín. Tak to dělá každý stát,“ poznamenal Pavel Čuda.
