Závislých – nejen na alkoholu – v tuzemsku rok od roku přibývá. Ukazují to statistiky ministerstva zdravotnictví i zkušenosti protialkoholních léčeben. Přitom právě Česko, respektive tehdejší Československo, bylo první zemí, v níž začaly vznikat záchytné stanice pro alkoholiky. U jejich zrodu stál před šedesáti lety docent Jaroslav Skála, který léčbě závislých věnoval celý život a který by tento týden oslavil sté narozeniny. Už tehdy fungovala spolu se záchytkami i síť ambulancí pro závislé. Právě na jejich nedostatek si dnešní adiktologové nejvíce stěžují.
Zcela nový režim nastavil alkoholikům Jaroslav Skála se svou spolupracovnicí a přítelkyní Arnoštkou Maťovou v pražské nemocnici u Apolináře. Základem úspěchu byla pracovní terapie i pohyb. V roce 1948 založil speciální Klub usilující o střízlivost.
I po letech se s bývalými pacienty scházel na pravidelných sezeních. Při nich se navzájem potkávali abstinenti s pacienty, kteří usilovali o stejný cíl. „On měl respekt, a když dal dohromady pacienta, tak dával dohromady jeho rodinu,“ vzpomíná jeho bývalý pacient a dnes již 50 let úspěšný abstinent Ladislav Večerka. „Ze mě se stal kompletně jiný člověk díky Skálovi,“ dodává.
Skála ale pomáhal především lidem, kteří se léčit chtěli. S těmi, kteří zájem neměli, se nezdržoval. „Říkal: 'Pro mě je to osobní limit. Já nejsem schopný pracovat s pacientem, který je málo motivovaný.' Ke konci života velmi zajímavě reflektoval, že těch cest je možných víc,“ říká Michal Miovský, vedoucí Centra adiktologie Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze.
Dnes se léčba spoléhá vedle terapie také na farmaceutika. „Jsou dokonce třeba některé medikamenty, jako je proslulý Antabus, který stále ještě používáme – a úspěšně. Ale ten vývoj šel dál, takže máme dneska mnohem větší možnosti farmakoterapeutické,“ dodává Petr Popov, primář Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK v Praze.
V ordinacích navíc od té doby přibylo druhů závislostí. Zatímco dřív to byl hlavně alkohol a cigarety, dnes jsou dalším velkým problémem například i léky na spaní. A k tomu přibývá závislostí na moderních technologiích. Podle zkušené terapeutky Arnoštky Maťové je v současnosti velký problém závislost na alkoholu u dětí a s tím spojená nedostatečná prevence.
Z léčebny přímo do ambulance. Těch je ale v Česku nedostatek
Právě alkohol ale zůstává nejčastějším důvodem návštěvy u adiktologa. Podle primáře Kliniky adiktologie Petra Popova pacienti zvládnou akutní fázi závislosti v lůžkovém psychiatrickém zařízení, následně je ale podle něj potřeba o ně dále pečovat v ambulantních podmínkách.
Ne všichni pacienti ale zamíří z léčebny hned do ambulance. Hlavně proto, že na téměř deset tisíc lidí, kteří jsou ročně hospitalizovaní kvůli detoxikaci, připadá jen dvacítka specializovaných ambulancí. Na další nejsou peníze, zdravotní pojišťovny se totiž zdráhají léčbu proplácet.
VZP jakožto největší pojišťovna v zemi spolupracuje jen se dvěma ambulancemi v Praze. Od nového roku pak na zkoušku uzavřela smlouvu se sedmi zařízeními v regionech. „Ten pilot jako všechny pilotní projekty má v podstatě ukázat, jestli je zájem o tuto péči, jestli má využití,“ říká mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Žádné peníze od pojišťoven nedostává například adiktologická ambulance Drop in. I přesto se najednou stará až o 150 lidí, kteří mají problémy se závislostí. Podle vedoucího lékaře Jiřího Presla by peníze z veřejného zdravotního pojištění celému týmu výrazně ulehčily. Sezení s pacienty jsou totiž zdarma, takže je musí shánět jinde.
„Je to otázka projektů, které musí vedoucí adiktologického pracoviště vlastně rok za rokem neustále psát, obnovovat, hledat další zdroje,“ říká Presl. To je čeká ještě minimálně dva roky. Teprve poté VZP vyhodnotí pilotní akci a případně uzavře další smlouvy. Ostatní pojišťovny s podporou zatím vyčkávají.
