Před pěti měsíci pobláznili čeští parahokejisté doslova celou zemi, když skončili na mistrovství světa v Ostravě na čtvrtém místě. Tímto výsledkem si borci otevřeli možnou účast na zimní paralympiádě v Pekingu v roce 2022. Už v prosinci je pak čeká elitní turnaj v Kanadě. Ostravský úspěch přinesl národnímu týmu jednak lepší podmínky k přípravě, jednak nové členy.
„My jako organizátoři mistrovství světa jsme moc rádi, že se celá ta mise povedla. Že mistrovství světa bylo úspěšné a hlavně, že po něm možná vzniká nová éra parahokeje v České republice,“ pochvaluje si Jiří Šindler, který je na hokejovém svazu členem komise pro parahokej.
Český národní tým se v Ostravě probojoval mezi světovou špičku. A vydobyl si tím i lepší podmínky. Od září trénuje na stadionu v Nymburce a z hráčů se stali poloprofesionálové. Navíc budou dostávat peníze, aby se mohli věnovat reprezentaci Česka na plný úvazek.
„I za podpory svazu českého hokeje se nám rýsuje koncepce a vize zatím na tři roky, abychom se probojovali na paralympiádu do Pekingu. A zejména chceme oslovit nové mladé hráče, aby došlo k obměně generace v týmu, a pokud to půjde, tak i vytvořit konkurenční prostředí,“ vysvětluje trenér národního týmu Jiří Bříza.
Daniel měl šanci na přežití jediné procento
K týmu už se dva noví nadějní hráči připojili. Trénovat začíná jednak 24letý Václav Hečko, který utrpěl zranění po srážce s vlakem. Skončil se zhmožděnými končetiny, polámanými žebry a propíchnutou plící. Ruce se lékařům podařilo zachránit, ale nohy nikoliv.
S parahokejem začíná také pětadvacetiletý Daniel Votruba, který loni skončil s vážnou infekcí v nemocnici a šanci na přežití měl zanedbatelné jedno procento. „Začal jsem jeden den vykašlávat krev. Ráno jsem se potom probudil, měl jsem celou postel od krve a vlastně jsem byl už pomalu malátnej. Kamarád mi zavolal záchranku,“ popisuje dramatické chvíle Daniel.
„Měl hodně vážný oboustranný zápal plic, byl tam septický šok, byl tam zlatý stafylokok. Ale lékaři se s takovým případem ještě nesetkali a víceméně experimentovali,“ dodává jeho sestra Kateřina Votrubová.
Oba sportovce nadchla atmosféra parahokejového mistrovství v Ostravě. I když Václav Hečko přiznává, že to v televizi vypadá jednodušší, než ve skutečnosti je. „Když jel na první trénink, tak to bral tak jako s rezervou, že uvidí, jak to tam bude vypadat, jací kluci tam budou, jak se mu to tam bude líbit. Ale zatím to vypadá, že jo,“ popisuje jeho přítelkyně.
Také Daniel Votruba si parahokej pochvaluje, sport mu prý pomohl překonat pochybnosti po komplikované léčbě: „Hele, nemáš nohu, nemáš kus plic, máš ochrnutou ruku, nemáš prsty na nohou a podobně, furt jsem hledal sám sebe.“ To se ale změnilo, když poprvé usednul na sledge: „Taková ta nostalgie, to nakopnutí a pocit štěstí vygradoval v to, že jsem ten hokej začal hrát.“
A podobně nadšení jsou i příbuzní Daniela: „Chodím na tréninky, občas vezmu foťák – je to hrozně hezký pocit, jak hraje, a jsem hrozně pyšná v tu chvíli,“ vypráví sestra Kateřina. „Já jsem strašně šťastná, hrdá máma. Těším se na to, až ho uvidím a budu moct fandit,“ dodává Gabriela Čermáková.
Češi letos prohráli souboj o bronz, padaly ale návštěvnické rekordy
Ani jeden z nich to však nebude mít lehké. Trenér Jiří Bříza upozorňuje, že bruslení pro ně bude nová disciplína: „A musíte si uvědomit, že začínáte po úrazu něco úplně od začátku.“ Oba ale podle něho mají nadšení a chuť se co nejdříve zapojit, aby týmu pomohli do budoucna. „Budeme se podporovat navzájem, a protože jsme malý stát, budeme muset brousit diamanty,“ dodává trenér národního parahokejového týmu.
Letos skončili čeští parahokejisté na domácím světovém šampionátu na čtvrtém místě. Medaile jim tak těsně unikla, když tým nestačil na Koreu. Svěřenci Jiřího Břízy ale vyrovnali svůj nejlepší výsledek z let 2012 a 2013. Během ostravského šampionátu také opakovaně padl návštěvnický rekord pro parahokej: semifinále i boj o třetí místo sledovala vyprodaná aréna a 8600 fanoušků.
