Ratíškovice (Hodonínsko) - Na Hodonínsku turisté objevují kouzlo raťíškovické železnice, která spojuje železniční romantiku s nostalgií po časech Tomáše Bati. Trať vznikla ve 30. letech minulého století pro dopravu uhlí z dolů Tomáš a 1. máj. Dnes se tudy lidé mohou projet šlapací drezínou. Zájem je takový, že se musí dopředu objednávat, jinak by se na ně ani po celodenním čekání nemuselo dostat, uvedl správce Miroslav Toman.
Drezíny si mohou pronajmout až šestičlenné skupinky. Dva z turistů vždy sedí na sedadle podobném tomu cyklistickému a šlapou. Ostatní se vezou. Trasa, která měří v jednom směru tři kilometry a výletníci se po ní vracejí i zpět, není podle Tomana zvlášť fyzicky náročná. Kdo je ale zvyklý jen sedět u počítače a jezdit autem, zapotí se. Naopak zdatné desetileté děti mohou klidně svézt své rodiče nebo prarodiče.
Jízda drezínou vyjde na méně než svezení na kolotoči. Šestičlenná skupina zaplatí 150 korun za hodinu. Za tu dobu by měli výletníci trasu z Ratíškovic k úvrati a zpět ujet. Na obrátce není třeba stroj zvedat z kolejí ani přenášet, přemontují se jen šlapadla. I vyhýbání se protijedoucích drezín na jednokolejné trati vymysleli provozovatelé prozaicky. Cestující si jednoduše stroje vymění a pokračují dál do svého cíle.
Po ratíškovické železnici se po desetiletí vozilo uhlí. Nákladní vlaky odtud odvážely natěženou surovinu do výklopníku v Sudoměřicích. Odtud náklad putoval po Baťově kanálu do Otrokovic. Poslední nákladní vůz jel po kolejích v roce 1991, kdy těžba ustala. Nějaký čas fungovala podle Tomana na trati ještě osobní doprava. Převážně ženy tudy motorovým vlakem jezdívaly za prací do někdejších čokoládoven v Rohatci. S myšlenkou na obnovení trati pro rekreační účely přišla žena, která podobnou atrakci viděla ve Francii. Od tamních provozovatelů v Ratíškovicích provedení okopírovali. Výlety drezínou po trati nabízejí ještě v Rakousku a Německu. V ČR jsou Ratíškovice, pokud Toman ví, jediné.
