Praha – Kabinet Mirka Topolánka (ODS) věděl o možných problémech okolo přijetí Listiny základních práv a chtěl zamezit jejímu začlenění do Lisabonské smlouvy. V dubnu 2007 proto vláda přijala usnesení, aby součástí Lisabonu listina nebyla, místo toho měly země EU přistoupit k Evropské úmluvě. Později ale vláda vyjednávací taktiku změnila a ze své pozice ustoupila, píše dnešní Právo.
V tehdejším usnesení se sice Topolánkova vláda přihlásila k ochraně lidských práv a svobod, na druhou stranu však zdůraznila, že „nový smluvní základ EU by neměl obsahovat samostatnou Listinu základních práv, ale zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě, čímž bude jasně vymezen standard ochrany ve vztahu k činnosti Evropské unie a jejích orgánů,“ cituje Právo část usnesení.
Rozdíl mezi Evropskou úmluvou a Listinou základních práv EU se může na první pohled zdát nedůležitý, ve vztahu k případnému prolomení Benešových dekretů je však dost podstatný. Podle Evropské úmluvy totiž řeší oprávněnost případných nároků Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, podle Listiny základních práv je to Evropský soudní dvůr v Lucemburku.
Odsunutí Němci už jednou ve Štrasburku neuspěli
Soudci ve Štrasburku přitom už jednou nároky odsunutých Němců na majetek zabavený podle Benešových dekretů zamítli. V roce 2005 se odvolali právě na Evropskou úmluvu. Soud v Lucemburku ale ještě v ničem podobném nejednal, a není proto jasné, jak by případný spor o zabavený majetek dopadl.
Právě obavy z toho, že by se vysídlení Němci mohli obrátit na lucemburský soud, vedly prezidenta Klause k tomu, že požaduje pro Česko výjimku z Listiny základních práv. Klaus je přitom posledním článkem v komplikovaném ratifikačním procesu ve 27 zemích unie. Teď navíc musí s podpisem počkat na vyjádření Ústavního soudu, který opětovně posuzuje slučitelnost dokumentu s českým právem.
