Praha - Ve stanovení dalších kroků, týkajících se ratifikace Lisabonské smlouvy, chce být premiér Mirek Topolánek opatrný a ne příliš zbrklý. Nejprve je podle něho třeba situaci v unii po irském „ne“ vyhodnotit. Za šťastné rozhodně nepovažuje, aby na Českou republiku byl v souvislosti s ratifikací vyvíjen nátlak. S koaličními partnery se Topolánek na odpolední schůzce dohodl, že nebudou zatím zaujímat žádná radikální stanoviska.
Co teď - počkat, nebo utíkat
„Shodli jsme se na tom, že obsah smlouvy je nosný a musíme najít způsob, jak se z té situace dostat,“ uvedl za Stranu zelených její předseda Martin Bursík. Lidovci ale včera uvažovali o méně opatrnějším postoji. Chtěli zbývající koaliční strany a i sociální demokraty vyzvat k jednání o budoucnosti nové euroústavy. Podle nich se nesluší utíkat od společného díla členských zemí unie jen proto, že se objevil „irský“ problém.
Rozpačitější je přístup komunistů, kteří chtějí před ratifikací smlouvy prosadit referendum. Sociální demokraté jsou - podobně jako lidovci - pro pokračování ve schvalování. Smlouvu podporují už od začátku. Není podle nich sice možná ideální, ale je možným kompromisem.
Vyčkávání ODS na rozhodnutí Ústavního soudu, který má posoudit, zda není smlouva v rozporu s ústavou, považuje ČSSD za poněkud prapodivnou - vzhledem k tomu, že občanští demokraté jako nejsilnější vládní strana smlouvu v Lisabonu dojednala. Nicméně premiér trvá na tom, že verdikt soudu je směrodatný a že po výsledku irského referenda považuje ratifikační proces za přerušený.
Pro Václava Klause je smlouva mrtvá, za českými humny má ale ještě šanci
Bývalý předseda ODS a současný prezident Václav Klaus je ve svých soudech o něco radikálnější. Nemluví o přerušení procesu schvalování, ale o jeho konci. „Irské ne jasně řeklo, že smlouva skončila. Myslím si, že resuscitovat se mají pacienti, a ne smlouvy,“ komentoval dění v Evropě při svém prvním vystoupení na veřejnosti od operace kyčelního kloubu.
Na Klausův stůl se Lisabonská smlouva dostane, pokud přes všechny současné peripetie přeci jen projde přes parlament. Jeho případné rozhodnutí, že smlouvu „nepožehná“, by mohlo být ústavně-právně problematické.
Stejného názoru jako český prezident ale nejsou předsedové nejsilnějších frakcí Evropského parlamentu. Ti se ve Štrasburku shodli, že i přes odmítavý postoj Irů má ratifikační proces dál pokračovat. Také ve čtvrtek a v pátek na summitu členských zemí unie v Bruselu přijde určitě otázka „jak dál“ po irském „ne“ na přetřes.
Tři irské hlasy křicí „ne“
Podle Ivo Šlosarčíka, právníka z Institutu pro evropskou politiku Europium, je nesouhlas Irů v referendu výsledkem „tří proudů, které se setkaly a daly dohromady většinu, ale navzájem by se rozhodně neshodly na tom, co se jim nelíbí“.
Tyto „proudy“ podstatně ovlivnily hlasy voličů. Konzervativní kritice se nelíbila Charta základních práv EU(znamenala by například povolení interrupcí nebo sňatků homosexuálů), jiní odmítali smlouvu z ekonomických důvodů (snížení daní, regulace obchodu). Třetí skupina pak „křičela“, že Irsko ztratí svého komisaře a bude mít menší váhu při hlasování v radě ministrů - podobně jako Česká republika.
