Praha - Herečka, spisovatelka a politička Táňa Fischerová mluví o své kandidatuře jako o spontánní akci. Říká, že klíčové pro ni je, aby se společnost nadechla. Svůj čas dělí mezi divadlo, besedy s lidmi a péči o šestatřicetiletého handicapovaného syna: „Můj syn je takový středobod mého bytí a možná, kdyby nebyl, že bych nebyla tak odvážná a trpělivá, protože to se od něj učím.“
Táňa Fischerová nechce dělat klasickou volební kampaň. Nemá ani konkrétní motto. „Určitě si ale říkám, že je potřeba zase nazývat věci pravými jmény a vrátit se ke skutečným hodnotám, které vždycky stály na pravdivosti, humanitě, odvaze a tvořivosti.“
Proč byste měla být prezidentkou právě vy?
„Já nevím, myslím, že to by se měli rozhodnout lidi. Oni musí vědět, oni si musejí vybrat na základě znalostí té osobnosti. Co v životě dělala, co dělá a co má za sebou.“
Co byste jako prezidentka měla jako téma číslo jedna?
„Já si myslím, že základní je skutečně vyžadovat a podporovat vládu práva a právní stát, který poslední dobou u nás opravdu jde ke dnu. S tím je spojený zákon o státní službě, protože to je jeden ze základních antikorupčních zákonů, a myslím, že je velkou ostudou všech vlád, že dosud není ve sbírce zákonů. Pro mě je velmi důležitá sociální tematika. Já si myslím, že bez sociální spravedlnosti není demokracie. Za základní považuji podporu vědy, kultury a vzdělávání, protože prosperují právě ty země, které jednak investují peníze do těchto oborů a jednak jim vyjadřují úctu a vědí, že je to jejich budoucnost. No a na závěr, já jsem velký podporovatel různých alternativ, já si myslím, že tento systém je do jisté míry na konci svých možností a že je třeba hledat nové alternativy, otevírat nové cesty jak v ekonomice, jak v politice a dalších oblastech. Samozřejmě podporovat i občanskou společnost, která bude tuto diskusi vést.“
Máte jen čtyřletou zkušenost z reálné vysoké politiky, z doby poslancování. Jinak jste známá spíše z prostředí různých občanských iniciativ, petic, teď říkáte alternativ. Není ale funkce hlavy státu přece jen hodně politická? Není to funkce, kde znalosti a zkušenosti v politice jsou jedním z hlavních předpokladů pro její výkon?
„Já si myslím, že právě proto, že jsem byla v politice, mám nějakou představu o tom, jak politika funguje. Možná že bez znalosti této půdy a problematiky, bych si možná netroufla vůbec se zařadit mezi kandidáty, ale na druhou stranu považuji za významnou tu zkušenost občanské společnosti. Právě to, že se člověk stará o veřejný prostor, že s tou mocí zápasí z druhé strany a že vidí, co v ní nefunguje, je důležité. Takže já bych řekla, že obě ty věci se doplňují a jsou velmi dobrým předpokladem.“
Součástí vašeho politického programu jsou třeba teze o tom, že, cituji: „Vlastnictví půdy a nemovitostí by mělo být definováno jako společností udělené právo užitku.“ Jak myslíte, že společnost - tedy asi stát - má udělovat právo užívat nemovitost? Znamená to, že zpochybňujete základní ústavní právo vlastnit majetek a nakládat s ním dle vlastního uvážení?
„Ne, to jistě ne. Já jsem nemluvila o nemovitostech, ale byla řeč o půdě. To je jedna z těch alternativ a vizí budoucnosti, ale půdu skutečně nevytvořil člověk, půda není zboží a je důležitá pro celou společnost. Proto by se v budoucnu mělo začít uvažovat o tom, jestli by půdu neměla vlastnit obec a udělovat právo užitku těm, kdo na ní dobře hospodaří ve prospěch všech.“
Ale v tom programu je řečeno půdy a nemovitosti a ještě je tam třeba hodně dlouhý odstavec o družstevnictví. To je systém formy vlastnictví, který má, řekl bych, u nás dosti problematické konotace z minulosti, nemyslíte?
„Ano, protože vy mluvíte o tom komunistickém družstevnictví, ale pravděpodobně neznáte naši slavnou minulost z první republiky, kdy u nás bylo víceméně pět milionů družstev po celé republice, která stála na rovnosti hlasů a podílů. Mimochodem jejich reprezentantem byl Ladislav Feierabend, velmi známý člověk, a tato družstva byla jakousi demokratickou základnou první republiky. Bohužel komunisté je jako jeden z prvních činů právě centralizovali a rušili ten starý model.“
Na závěr čtyři anketní otázky:
- Jmenovala byste vládu, v níž by byli zástupci komunistické strany?
„Z osobních důvodů bych s tím měla velké problémy, stejně jako bych měla problém jmenovat neoliberální vládu, jaká je tu dneska. Samozřejmě bych hledala středové řešení. Na druhé straně prezident nesmí prosazovat svoje osobní názory, ale musí respektovat výsledky voleb a názor voličů, to je totiž demokracie. Takže já věřím, že voliči najdou správné řešení, ale v případě, že by nebylo jiné, pak bych musela říci ano.“
- Nechala byste na Hradě vyvěsit vlajku EU?
„Ano, do Evropy patříme.“
- Dala byste vyznamenání členům skupiny bratří Mašínů?
„Ne.“
- Byla byste pro opětovné zavedení trestu smrti?
„Ne.“
11 dní, 11 profilů v Událostech ČT
Každý den v Událostech ČT představujeme všechny prezidentské kandidáty, tři ženy a osm mužů. S každým z nich prožijeme jeden celý den a on pak krátce po 19:30 v živém rozhovoru vstoupí přímo do hlavní zpravodajské relace.
