Praha – Stav absolutního vyčerpání nebo pocit, jako by právě teď mělo všechno skončit. Člověka nic netěší a nic nestíhá, i když má pocit, že jede naplno. Přesně tak se projevuje vyhoření nebo odborněji burn-out syndrom. Zasáhnout může kohokoliv a jeho léčba může trvat i několik let. Rizikový je v tomto případě stres z mnoha povinností, které nezvládáme systematicky řešit. To se často stává i v období adventu, kdy je snadné podlehnout předvánočnímu shonu a stresu z nejrůznějších restů, které je potřeba stihnout do konce roku.
Syndrom vyhoření může potkat kohokoliv, léčba trvá i roky
Syndrom vyhoření nemá žádné pevné hranice. Obvykle mu ale předchází únava a vyčerpání. Podle psychologa Dalibora Špoka normálně pomůže z běžné únavy například odpočinkový víkend, z většího vyčerpání pak dovolená. „Pokud nestačí pět, sedm dní na zotavenou a po návratu do práce máme znovu pocity totálního vyčerpání, demotivace, prázdnoty, tak už je stav vážnější,“ řekl České televizi.
Když běžný odpočinek přestává fungovat
Samotné vyhoření nebo vstup do něj mohou zhoršovat i některé vlastnosti, jako je emoční labilita nebo silné prožívání stresu. „Není tomu ale tak vždy, někdy i velmi stabilní člověk, díky tomu, že je zvyklý na svou stabilitu a běžné stresy nemá, nemusí být na projevy vyhoření připravený,“ upozornil Špok.
Příznaky syndromu vyhoření
Od 70. let je syndrom vyhoření popisovaný především u pomáhajících profesí, jako jsou lékaři, psychologové nebo sociální pracovníci. U lékařů se podle Špoka dokonce uvádí, že třetina až polovina z nich určitý stupeň vyhoření má: „Není to tak, že když máte syndrom vyhoření, jste ve stadiu naprostého zhroucení a nemůžete pracovat. Vyhoření má několik stupňů. Při prvních sice pracujete, ale demotivace, cynismus nebo nevíra ve smysl práce je poměrně vysoká.“
V současné době se navíc syndrom vyhoření stále častěji popisuje i u všech ostatních profesí. Podle Špoka k tomu přispívají moderní technologie a tlak na neustálou rychlost. Vyhoření na sobě lidé mohou poznat i sami. Pokud mu ale předchází vysoká motivace a nasazení pro práci, může jim to bránit v objektivním posouzení vlastního stavu.
Jak si pomoci? Vyspěte se, hýbejte se a jezte zdravě
Ve chvíli, kdy dojde k nejhoršímu a syndrom vyhoření propukne, paradoxně nejvíce fungují nejběžnější rady, které všichni znají - umět odpočívat, během dne nepracovat pět hodin v kuse, ale dávat si kratší přestávky, vyspat se, jíst zdravě a hodně se pohybovat. „Prostě to, co se běžně popisuje jako zdravý životní styl. Umět si nastavit hranici mezi prací a volným časem, umět vypnout telefon nebo nevybírat e-maily o víkendu,“ vyjmenoval Špok. Nejtěžší je ale podle něj to, že se tato opatření musí aplikovat každý den, nejlépe celý život. Pokud ani to nepomůže, nezbývá než navštívit odborníka.
GALERIE
videogallery_493392