Veřejnost, rodina i politici uctili památku armádního generála Heliodora Píky. Jeden z nejuznávanějších a nejvzdělanějších důstojníků prvorepublikové armády patřil i k hlavním osobnostem protinacistického odboje. Ve vykonstruovaném procesu ho komunistický režim odsoudil za vlastizradu k trestu smrti. Píka byl zavražděn 21. června 1949 a stal se první obětí justičních vražd v Československu.
Vzpomínka na generála proběhla v Praze před budovou generálního štábu na Vítězném náměstí. Zúčastnili se jí představitelé vlády, parlamentu, armády i váleční veteráni.
„Generál Píka má dvojí roli. Působil na bojištích první světové války a v legiích a mnohokrát byl vyznamenaný za to, že se zúčastnil bojů v první linii. Projevil ale i nesmírnou občanskou statečnost. To je odkaz, který je trvalý po celou dobu. V každé fázi svého života bychom neměli zapomínat na občanskou odvahu, která mnohdy bývá podceňovaná a opomíjená,“ řekl 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR Jiří Baloun.
Rodáka ze Štítiny na Opavsku si lidé připomněli i v Opavě. Pietní akt se konal u jeho pamětní desky na Horním náměstí.
Během první světové války se Heliodor Píka jako příslušník československých legií zúčastnil bojů na francouzské frontě, ve Francii později i studoval. Během druhé světové války vytvořil odbočku československého odboje s krycím názvem DORA, pracoval jako politický a vojenský zmocněnec vlády i jako náčelník vojenské mise v Sovětském svazu.
Po válce se stal podnáčelníkem hlavního štábu. Už v této době byl ale sledován. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z armády propuštěn a posléze uvězněn.
V prosinci 1948 byl mimo jiné obžalován z vojenské zrady a ze zločinu zneužití úřední moci. V lednu 1949 byl v tajném přelíčení odsouzen k trestu smrti. Zinscenovaný proces vedl prokurátor Karel Vaš, kterého přitom Píka zachránil ze sovětského gulagu.
Poprava uznávaného vlasteneckého generála měla odstartovat další čistky a vyvolat mezi lidmi atmosféru strachu. Proces s Píkou je označován za první justiční vraždu v Československu. Popraven byl 21. června ve věznici v Plzni-Borech. Viny byl zproštěn až v roce 1968, kdy ho soud plně rehabilitoval.
- „Milovaní, nejdražší,
před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné – že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti, snad toho chtějí moji protivníci využít k dosažení jednoty – studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného
svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu, nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo z konjunkturalismu.
Kam že zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše ‚credo‘ – zděděné od mistra Jana Husa a T. G. Masaryka – které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Pravda! Je to soumrak národního svědomí, nebo už temno svobody lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti!“
