Liberec – Gymnázium F.X. Šaldy již přes 10 let úspěšně rozvíjí studentský projekt s tématikou emigrace a exilu v době komunistické totality. Po výzkumech v kanadských, australských a německých městech se další z pokračovatelů, devatenáctiletý Aleš Bartoš vydal za českými emigranty do Francie, kteří opustili Československo po Únoru 1948. Vyrazil sbírat informace o krajanech, přičemž stihl i dvě přednášky na pařížské Sorbonně.
„Neměl jsem ambici setkat se s Milanem Kunderou, měl jsem hlavně ambici tam někoho najít,“ přiblížil ve Studiu 6 mladý realizátor jedné z kapitol letitého projektu. Podle svých slov spoléhal při cestě do Francie na náhodu. Vyrážel se dvěma jistými kontakty na krajany v kapse. „Spoléhal jsem na to, že s pomocí tamních krajanských spolků nebo emigrantů se mi kontakty začnou větvit. To se i nakonec podařilo, měl jsem jich pak tolik, že jsem ani všechno nestihl,“ zavzpomínal student maturitního ročníku.
Ve Franci sbíral vzpomínky emigrantů na dobu, kdy opustili domov, a s čím vším se museli potýkat v nové zemi. „Takřka každý z nich musel začínat znovu od píky, hodně z nich se dokázalo kupodivu vypracovat na vážené posty,“ popisuje Aleš Bartoš s tím, že nové začátky představují společné téma vyprávění exulantů. Ve Francii nasbíral mnoho materiálu, který postupně zpracovává.
Podle jeho slov se zhruba polovina krajanů, se kterými měl možnost se sám setkat, pravidelně vrací do rodné země a sledují dění v zemi. „Jak Francie, tak Česká republika se pomalu znovu obracejí doleva, hodnotí tyto změny v obou zemích spíše negativně,“ zprostředkovává mínění Čechů ve Francii. Mladý badatel si díky přednáškám na Sorbonně sám uvědomuje, že nelze klást rovnítko mezi teorii komunismu ve Francii a praxi komunismu u nás.
