Praha - Před 100 lety, v srpnu 1914, začaly vznikat v Rusku, Srbsku a Francii české dobrovolnické oddíly, budoucí základ československých legií. Češi stáli často proti Čechům - na srbské i ruské frontě. Na konci války se pak legie staly rozhodující silou při vzniku samostatného státu. Za první světové války bojovalo za československou samostatnost v legiích a ve spojeneckých armádách přes 130 tisíc Čechů a Slováků. Už před vznikem republiky tak za ni položily životy stovky dobrovolníků.
Boje v Srbsku v roce 1914 byly velmi tvrdé. Srbská armáda porazila rakousko-uherské jednotky ve třech bitvách. V srbských oddílech už tehdy bojovaly desítky českých dobrovolníků. „Oddíl vojvody Vuka, to byl dobrovolnický oddíl nejstatečnějších lidí v Srbsku a v jednotkách tohoto oddílu byli také vojáci z Česka,“ připomíná předseda Sdružení srbských dobrovolníků 1912–1918 Vidoje Golubovič.
Speciální stránky České televize věnované stoletému výročí první světové války si prohlédněte zde.
Stovky Čechoslováků odhodlaných bojovat za nový stát vstupovaly do legií také v tehdejším carském Rusku. Do legií vstupovali nejdřív rodáci, pak tisíce válečných zajatců z fronty, vedle Čechů také Slováci a Srbové. „Slavnostní přísahu skládaly zárodky československých legií na východě na Sofijském náměstí v Kyjevě. Málokdo tehdy předpokládal, jak významnou roli sehrají legie při vzniku Československa,“ řekl zpravodaj ČT v Kyjevě Josef Pazderka. Kyjev nebyl náhoda, protože 3 % jeho tehdejších obyvatel tvořili Češi a Slováci, byli mezi nimi i vlivní podnikatelé, kteří měli peníze a kontakty v mocné carské říši. „Bylo odsud blízko na frontu, soustředilo se zde hodně čs. zajatců, byly tady vlivné občanské spolky a velká krajanská základna,“ potvrdil ukrajinský historik Valerij Lysenko.
Do mimořádně složité situace se československé legie v Rusku dostaly na sklonku války, když uvízly v osidlech nepřehledné občanské války. Posledním protivníkem více než 50 tisíc dobrovolných vojáků na strastiplné cestě domů byla početně mnohem silnější Rudá armáda. Volný přesun jednotek na východ do Vladivostoku a odtud do vlasti umožnilo až příměří uzavřené mezi legiemi a sovětskou vládou 7. února 1920.
Vyznamenali se ale i čeští vojáci ve francouzských legiích. Dobrovolníci roty Nazdar pod velením Jana Štafla tehdy například dobyli silně opevněné německé pozice v bitvě u Arrasu v roce 1915. „To bylo veliké vítězství, kdy nějakým způsobem Němce kus zatlačili, zahnali,“ zavzpomínala Štaflova praneteř Helena Jírová. Čeští legionáři měli tehdy obrovské ztráty. „Bez nějakých větších následků zůstalo jen 75 vojáků z 250, 42 padlo a zbytek skončil s různými zraněními,“ popsal Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
V Itálii působily dobrovolnické jednotky československých vojáků v letech 1917 až 1918. Kromě bitvy na kótě Doss Alto se na rakousko-italské frontě účastnily i řady dalších náročných bojů. Z celkem asi 20 000 legionářů jich více než 600 padlo.
