Praha - Korupce v Česku je podle něj převlečená chlípnost po moci a bohatství. S tím se prý dá nejlépe bojovat tak, že se státní správa zbaví co nejvíce problémového majetku. Právník Ondřej Závodský, člen nejužšího týmu ministra financí Andreje Babiše, neskrývá odvážné plány. O odvaze v souvislosti s bojem proti korupci ostatně má co říci. Kdysi se kvůli tomu musel poroučet z ministerstva vnitra. Nyní se do státní správy vrací zpět a razí heslo: čím efektivnější, tím méně prostoru pro korupci. Podobně nesmlouvavě chce mluvit také do regulace hazardu a například bojovat za maximální povolenou částku, kterou lze prohrát za určitý čas.
Závodský přichází na Babišův resort s pověstí odvážného „whistleblowera“, tedy člověka, který se nebojí upozornit na nečestné jednání ve svém nejbližším okolí – i když ještě v řadách ministerstva vnitra těsně po podobném kroku následoval vyhazov. Také proto si ohledně postavení korupce v české společnosti moc velké iluze nedělá. „S korupcí se dá bojovat úspěšně, ale nedá se nad ní naprosto zvítězit. Bohužel, s některými národy některé kulturní návyky souvisí a budeme se snažit je změnit,“ tvrdí Závodský.
Léčba státu jako léčba firmy
Ač nevidomý, má čtyřiatřicetiletý právník na stav veřejné správy jasný pohled: nejvážnější diagnózou je podle něj „chlípnost po moci“. Jinými slovy stát disponuje příliš velkým majetkem na příliš velkém prostoru a připravuje tak ideální prostředí pro korupci s velmi obtížnou možností jí předcházet nebo ji trestat. Právě Závodský tak bude na ministerstvu financí připravovat rozsáhlou inventuru všeho, co stát vlastní.
Už nyní přitom jeden z budoucích spolupracovníků Andreje Babiše ukazuje, že mu „firemně-manažerské“ myšlení ani odvaha k rezolutním krokům podobně jako u jeho šéfa není cizí. „Stát je doslova zahnojený neuvěřitelným množstvím drobného nemovitého majetku – nejrůznějších garáží, sportovních hal, polí, luk, hájů, lesů, přehrad, tedy věcí, které absolutně nepotřebuje k samotnému výkonu státní správy a kterých je třeba se zbavit, aby se s nimi nešmelilo,“ dodává Závodský.
Jako první by podle něj měla podobná tažení za efektivitou přijmout jednotlivá ministerstva. Právě v nich, respektive až desítkách různých institucí v jejich struktuře, prý problémy začínají. „My potřebujeme ten státní majetek a jeho hospodaření dostat do rukou nějaké koncentrované složky, kde budou sedět skutečně právní a ekonomičtí odborníci,“ zmiňuje Závodský s tím, že po sesumírování už přijde na řadu postupný prodej všeho, co stát nutně nepotřebuje. Celkový soupis je podle Závodského možné pořídit do půl roku.
Ondřej Závodský
Jako právník pracoval v Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra nejprve jako referent, později jako vedoucí právního oddělení. Když se stal vedoucím, začal upozorňovat na podezřelé smlouvy a posléze byl sesazen z vedoucí funkce. Jeho aktivity však nakonec přispěly k rozhodnutí provést hloubkový audit na ministerstvu vnitra. Ten prokázal řadu chyb a nesrovnalostí při zadávání veřejných zakázek. Například byl stále oslovován stejný okruh dodavatelů, někteří z nich poskytovali produkty, které neměly nic společného s jejich činností, a navíc byly účtovány za vyšší ceny, než uváděla smlouva.
Na základě auditu bylo podáno několik trestních oznámení. Například se zde údajně kšeftovalo s náhradními díly do služebních automobilů. Závodský se poté vrátil do funkce. Nadační fond proti korupci mu v roce 2011 udělil Cenu za odvahu spojenou se šekem na 100 tisíc Kč. Právník spolupracoval se sdružením Oživení a pro KDU-ČSL připravoval volební program v oblasti spravedlnosti a boje proti korupci.
Závodský chce zamezit topení dávek v automatech
Kromě nakládání se státním majetkem se Závodský hodlá věnovat také regulaci hazardu. I zde přitom zastává razantní názory. Nový loterijní zákon by podle něho měl výrazně zpřísnit přístup k automatům, Závodský by také rád stanovil maximální peněžní limit, který lze v terminálech prohrát během hodiny.
„Mně nevadí, pokud se nějaký milionář sejde se svým kolegou v kasinu, vyklepou kapsy a vsadí si na ruletu. Jsou to jejich peníze. Není ale možné, aby člověk, který pobral sociální dávku, přišel do herny a tam měl zcela volnou příležitost tyto peníze během několika sekund utratit.“
Podle Závodského by tak například mohly být zavedeny licencované herny a kasina, které by k lákavým terminálům nepouštěly automaticky každého. Proti hernám se nyní díky obecně závazným vyhláškám začínají postupně stavět také radnice. Ty mají možnost hazard na svém území buď úplně zakázat, nebo třeba povolit jen na libovolném místě. Do toho ministerstvo v budoucnu nechce nijak zasahovat.
Radnice tedy budou mít zřejmě i nadále hlavní slovo v tom, kde a v jaké míře hazard povolí. Do konkrétních podmínek by už ale v budoucnu mohl výrazně promlouvat stát. „Jde také o to, jaké budou výnosy z jedné hry, jaké budou daně z hazardního průmyslu, jde i o otázku samotného přístupu do heren a kasin. To je řada věcí, které by měl určit loterijní zákon, nikoliv ty obecně závazné vyhlášky obcí,“ dodává Závodský.
