Brno - Ústavní soud se svým včerejším rozhodnutím o senátní žalobě na exprezidenta Václava Klause zřekl role arbitra, který má odstraňovat pochybnosti v ústavním pořádku. Myslí si to ústavní soudkyně Ivana Janů, která jako jediná ze 12 soudců včera hlasovala pro to, aby nejvyšší instance žalobu za velezradu projednala. Soud se nakonec rozhodl obráceně, mj. proto, že Klausovi už vypršel prezidentský mandát.
Soudkyně, která byla proti: U Klause jsme se zřekli role arbitra
„Výhrady mám vůči celkové koncepci většinového stanoviska i jeho argumentačním jednotlivostem,“ napsala Janů v tzv. disentu čili odlišném stanovisku. „Docházím k závěru, že důvody k zastavení řízení nejsou dány a ústavní žaloba měla být věcně projednána. Tím v žádném případě nemá být řečeno, že bych byla přesvědčena o důvodnosti podané ústavní žaloby.“
Janů upozorňuje na to, že ÚS by měl fungovat jako arbitr, jehož úkolem je odstranit pochybnosti o souladu některých kroků prezidenta s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu podle soudkyně rozhodně nepřispěl k posílení důvěry veřejnosti v právní stát a dospělost demokracie.
Disent napsal i Balík, s rozhodnutím však souhlasil
Odlišné stanovisko uplatnil také soudce Stanislav Balík, ten ale nesouhlasil pouze s odůvodněním. Sám byl pro zastavení řízení, ale z jiných důvodů, které osvětluje spíše v náznacích a metaforách. Obě odlišná stanoviska tvoří součást usnesení ÚS, mají ale spíše akademický význam.
Stanislav Balík
„Kdo jsou poškození? Oni, kteří prezidenta vítávali chlebem a solí? Ti, kteří mu podle průzkumů dlouhodobě v mnoha desítkách procent vyjadřovali důvěru? Oni, kteří jeho jménem zaštiťovali své akce? Ti, kteří žádali o autogram do jeho knih?“
Senátoři v ústavní žalobě vyčítali Klausovi novoroční amnestii, otálení s podpisem dodatku Evropské sociální charty a případ soudního čekatele Petra Langra, o jehož soudcovských aspiracích Klaus navzdory pravomocnému verdiktu nijak nerozhodl. Dále jim vadilo to, že nepodepsal doplněk Lisabonské smlouvy a nenavrhoval kandidáty na ústavní soudce.