Praha – Případem Víta Bárty a Jaroslava Škárky se musel zabývat opakovaně – zatímco poprvé oba podmíněně odsoudil, podruhé už s ohledem na odvolací soud dvojici osvobodil. Řeč je o soudci Janu Šottovi, který zmínil, že ač se změnou verdiktu nesouhlasí, musel se podřídit odvolacímu soudu. Podle Stanislava Humla, poslance a bývalého sněmovního spojence Věcí veřejných, měl Šott celý případ při vrácení raději znovu odevzdat policii.
Obvodní soud pro Prahu 5 původně Bártu potrestal za podplácení osmnáctiměsíční podmínkou a Škárku za podvod třemi lety vězení. Odvolací soud ale rozsudek zrušil s tím, že Bárta ani Škárka trestný čin nespáchali, obvodní soud tak kauzu musel řešit znovu. Tentokrát oba muže osvobodil. Nyní zproštění viny potvrdil také pražský městský soud.
Podle bývalého poslance Věcí veřejných Stanislava Humla už chybu v případu Bárty a Škárky udělal právě prvoinstanční soud. „Když to soudce Šott dostal od městského soudu zpátky, tak možná by udělal lépe,kdyby to vrátil na policii, protože v rámci dokazování se dá použít ještě mnoho dalších věcí,“ uvedl Huml.
Současný nezávislý poslanec za ČSSD je, podobně jako například státní zástupce Vladimír Hackl, nadále přesvědčen, že v případě Bárty šlo o uplácení, nikoliv půjčku. Podle Humla bylo prý počínání sudce Šotta ukvapené a ovlivněné tím, že případ je silně medializován. „V rámci dokazování se dá použít ještě mnoho dalších věcí. Máte tady konfrontaci, máte tady možnost rekonstrukce v některých případech. Dokazování je poměrně široký pojem, kde máte těch možností víc než to jenom zabalit, říct: 'byly to půjčky,' a jít od válu. Já jsem od soudce Šotta očekával větší výkon,“ komentoval Huml.
Předseda soudního senátu Šott vynesl osvobozující verdikt v lednu, ale zdůraznil, že se s ním neztotožňuje. Ve svém rozhodování byl totiž formálně vázán verdiktem odvolacího soudu, který konstatoval, že se ani jeden z obžalovaných nedopustil trestného činu. Šott proto měl dle svých slov nulovou šanci tento verdikt změnit.
Soudce Šott (23. 1. 2013): „Je nepochybné, že jakkoli byla věc vrácena zdejšímu soudu k novému rozhodnutí, ve skutečnosti máme naprosto nulový prostor k vlastnímu posouzení věci a je nám odvolacím soudem uloženo, abychom formálně jako své vlastní rozhodnutí vyhlásili rozhodnutí učiněné ve skutečnosti odvolacím soudem.“
