Nejvyšší soud (NS) zrušil verdikt, podle kterého měla pražská Nemocnice na Bulovce zaplatit rodině odškodnění za smrt muže, který v prosinci 2009 opustil v nedostatečném oblečení areál a poté zemřel kvůli chladu a vyčerpání. Od nemocnic nelze podle soudu spravedlivě očekávat, že personál bude mít neustálý přehled o pohyblivých pacientech hospitalizovaných na běžných odděleních.
Muže hospitalizovali koncem listopadu 2009 po prvním epileptickém záchvatu. Ze spisu vyplývá, že se choval v nemocnici nestandardně, rozrušeně. Podle dřívějších rozhodnutí pražských soudů porušila Bulovka prevenční povinnost, protože s hospitalizací jsou vedle léčby spojené další závazky, včetně zajištění bezpečnosti.
Obvodní soud pro Prahu 8 a Městský soud v Praze poukazovaly také na to, že personál několik hodin nevěděl, kde pacient je. Příbuzní se nejprve od zdravotníků dozvěděli, že šel na plánované vyšetření, kam se ale nedostavil.
Co dělal pacient po odchodu z areálu, není jasné. Tělo našli až o několik dní později poblíž nemocnice na špatně přístupném místě u vlakového tunelu. Podle původního verdiktu pražských soudů měli čtyři pozůstalí dostat od nemocnice dohromady 895 000 korun.
NS: Není možné pacienty stále kontrolovat
Podle Nejvyššího soudu lze ale po nemocnici jen stěží požadovat, aby průběžně kontrolovala, zda dobrovolně hospitalizovaný pacient důsledně dodržuje léčebný režim, případně jej nutila zůstávat na oddělení.
„Samotné vzdálení se z příslušného oddělení nemusí automaticky značit riziko újmy na životě či zdraví nemocného, a to ani za chladného počasí,“ konstatoval Nejvyšší soud. Pacient se může pohybovat po nemocnici, může jej třeba někdo vyzvednout. Pro personál větších nemocnic jde podle soudu o prakticky nezjistitelné momenty.
Zdravotníci si jich mohou všimnout leda mimoděk, „permanentní sledování všech pacientů zdravotnickým personálem by v podstatě mohlo paralyzovat chod oddělení a obstruovat náležité poskytování léčebné péče,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Prevenční povinnost nemocnice neporušila
Jiným způsobem je nutné nahlížet na pacienty, u kterých nepřítomnost na oddělení znamená ohrožení zdraví a života, případně na lidi jevící známky duševní poruchy. Záleží tedy na tom, zda nemocnice u konkrétního pacienta věděla o rizicích, a měla proto přijmout nějaká mimořádná opatření.
V projednávaném případě se to podle Nejvyššího soudu neprokázalo, závěr o porušení prevenční povinnosti tedy neobstojí. Spor se vrací k obvodnímu soudu.
