Za předčasný odchod ze svého druhého angažmá v čele Českých drah by jejich někdejší generální ředitel Dalibor Zelený přece jenom mohl dostat alespoň část z kýžených sedmi milionů korun. Jak upozornily Hospodářské noviny, Nejvyšší soud zrušil předloňský verdikt, podle kterého neměl Dalibor Zelený nárok na vyplacení konkurenční doložky, i když ji měl ve smlouvě.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze o neplatnosti konkurenční doložky ve smlouvě bývalého generálního ředitele Českých drah Dalibora Zeleného nepovažuje Nejvyšší soud za správné. Původní verdikt se opíral o fakt, že doložku neschválila dozorčí rada drah. „Závěr soudu o absolutní neplatnosti dohody o konkurenční doložce pro nedostatek souhlasu dozorčí rady není správný,“ konstatoval soud. Městský soud se tak k případu musí po dvou letech vrátit, věc znovu projedná v polovině května.
Podle Nejvyššího soudu spočívá rozpor v tom, že městský soud rozhodoval podle jiného předpisu, než měl. Dalibor Zelený totiž byl jednak členem představenstva drah, kdy by se na něj vztahoval obchodní zákoník, ale zároveň byl i jejich zaměstnancem, a jako na takového se na něj měl vztahovat zákoník práce, míní Nejvyšší soud. U zákoníku práce se však konkurenční doložky řídí jinými pravidly než u obchodního zákoníku.
Dalibor Zelený žádal od Českých drah sedm milionů korun. Konkurenční doložka mu po odchodu od ČD zakazovala rok působit v totožném oboru. Požadovaná suma odpovídala roční ředitelské mzdě u drah.
Fakticky se ale bude spor pravděpodobně týkat asi 600 tisíc korun, které Zelený žádal v původní žalobě. Hospodářské noviny upozornily, že zatím uplynula promlčecí lhůta, patrně se mu tak již nepodaří žalovanou sumu rozšířit. Zeleného advokát Dominik Brůha to však odmítl komentovat, jakékoli vyjádření by podle něj nebylo taktické.
Dvakrát v čele drah
Dalibor Zelený byl ředitelem Českých drah dvakrát. Poprvé nastoupil v roce 1998 do čela tehdejší státní organizace, po jejím rozdělení na akciové dráhy, státní Správu železniční dopravní cesty a Drážní inspekci v roce 2003 sice zůstal generálním ředitelem Českých drah, a. s., ale brzy byl odvolán. Zatím jako jediný manažer se však do jejich čela dokázal po prvním odchodu ještě vrátit.
Stalo se tak poté, co pád Nečasovy vlády v roce 2013 vynesl do křesla ministra dopravy Zdeňka Žáka. Ten nebyl nakloněn tehdejšímu řediteli drah Petru Žaludovi, který se tedy záhy po Žákově nástupu musel poroučet. Zelený přišel místo něj, po nástupu zpochybnil některé kroky Žaludova managementu. Mimo jiné České dráhy ustoupily od zvažovaného rozšíření nákupu railjetů – netrakční jednotky, které dnes jezdí z Prahy do Vídně, mohly jezdit i do Budapešti, kdyby byl vyšel. Dalibor Zelený o transakci hovořil jako o „nákupu luxusních a drahých nových vlaků“ na rozdíl od levnější modernizace starších vozidel. Za jeho působení také dráhy zahájily po tříletém čekání mezinárodní provoz nových lokomotiv Škoda.
Zeleného druhá ředitelská štace však vydržela jen půlrok – tak dlouho, dokud seděl Zdeněk Žák na ministerstvu. Když ho vystřídal Antonín Prachař (ANO), Zelený takřka okamžitě skončil – nejprve v představenstvu, vzápětí i ve funkci generálního ředitele.
