Sociální stát je ve vážném ohrožení. ČSSD na dně. Utržila tak velkou porážku, kterou ani tak protřelý politik, jakým je bývalý předseda vlády a šéf strany Vladimír Špidla, nečekal. „Jedinou nyní jasnou příčinou je rozpolcenost strany. Jakmile nastane rozpor, jdete pryč,“ řekl krátce po sečtení hlasů pro web ČT 24. „Jsme pro voliče chladní technokraté. Správcovská strana bez ideje,“ sdělil.
Sociální stát v ohrožení. V očích voličů jsme technokraté bez ideje, říká o debaklu ČSSD Špidla
Čekal jste tohle?
Výsledek sociálních demokratů výrazně pod deset procent je pro mne opravdu velkým překvapením. Počítal jsem s tím, že budeme mít těsně nad deset.
Jak si to vysvětlujete?
Nemám pro to ještě žádnou dobrou odpověď. Fakt je ten, že pokles jsme sledovali už poměrně dlouhou dobu a pod deset procent jsme se podle některých průzkumů dostávali už někdy minimálně před půl rokem. Takže je to zřejmě nějaký hlubší trend a stojí za to o něm přemýšlet.
Hodně lidí z vedení sociální demokracie, včetně Lubomíra Zaorálka, teď neustále opakuje, že to byla především chyba marketingu, že ČSSD nebyla dostatečně v kontaktu s voliči, že s nimi nedokázala po celé volební období dobře komunikovat. Sdílíte tento názor?
Nesdílím. Rozhodně ne. Když se podíváte do Evropy, tak například naši kolegové v Holandsku prošli podobnou porážkou, sociální demokraté ve východních zemích Německa zrovna tak. A ti umějí dělat kampaň, ti mají politický marketing zvládnutý. Je to tedy nějaký hlubší politický pohyb, o kterém teď ještě nemám přesnou představu.
Jak to, že o tom nemáte představu? Sám jste se zmínil, že propad sociálních demokratů pod deset procent už některé průzkumy hlásily nejméně před půl rokem.
Když si vybavím rozhovory s některými voliči, tak nám vyčítali, že nejsme ve svých tématech dostatečně zřetelní. Pro ně je sociální demokracie levicová strana, emancipační strana přesvědčená o tom, že lidé jsou si rovni a že je možné emancipovat je prostřednictvím společnosti. Jenže my jsme se jim jevili jako chladní technokraté. Jako správcovská strana bez nějaké velké vůle a ideje.
Není to třeba také tím, že se lidé už prostě mají tak dobře, že sociálně demokratickou stranu nepotřebují? Nebo že si to alespoň myslí, že ji nepotřebují?
Tak to ne. Jsou země, kde sociální demokraté vyhrávají volby. Jako třeba Portugalsko. A ve Španělsku zase, kde není lidem rozhodně lépe než v Portugalsku, socialisté nevyhráli. To se nedá takhle jednoduše zgeneralizovat.
Přece jenom. Nenastává éra, ve které bude mít politika jiný obsah?
To si nemyslím. Co to je, jiný obsah? Jiná politika? Co si pod tou otázkou představujete? Klasické politické vazby a volby zůstávají velmi obdobné a neznamená to, že je vždy musí nést strana určitého jména. Základní politické konflikty, jako rovnováha mezi prací a kapitálem, rovnost a emancipace, zůstávají pořád stejné. Je pouze na nás, sociálních demokratech, abychom se jich zase chopili.
Dokážete v tuto chvíli mluvit o tom, co by měli sociální demokraté udělat? Tedy kromě toho, že budou připravovat mimořádný sjezd avizovaný vedením strany na jaro příštího roku?
Musíme se pustit do řádné a hluboké diskuse. Tak, jako to udělali naši kolegové ve Francii. Tohle je prostě velká porážka, která se nedá zdůvodnit marketingem nebo nějakým triky. Je to cosi hlubšího a je třeba si o tom udělat určitou představu. A hlavně představu, která je sdílená. To je celé. Sociální demokracie teď asi momentálně nemá tu bezpečnou sdílenou představu. Takže na tom bude muset pracovat.
Jakou roli hrála u voličů skutečnost, že se Česká strana sociálně demokratická jeví jako strana nejednotná, rozpolcená a rozhádaná? Že nedrží pohromadě.
To přece vždy hraje roli. Jakmile nějaká strana začne vypadat, že je vnitřně rozložená, tak okamžitě ztrácí.
Sociální demokracie tak jenom vypadá?
Ale ne. Skutečně je rozložená. To je snad jediná věc, kterou v současné politické analýze považuji za jistou. Jakmile začne být rozpor ve vedení, tak jdete pryč.
Je reálné to vyřešit?
Samozřejmě, že je reálné to vyřešit. K tomu slouží normální demokratické mechanismy. Nikdy se to nevyřeší definitivně, ale jsou období, kdy se to vyřeší, stejně jako období, kdy ne. Právě rozpor ve vedení signalizuje tu vnitřní nejistotu, že nemáme úplně jasno, co je naše mise a ta sdílená představa o ní není příliš silná. Proto se jednotlivé osobnosti ve straně dostávají do rozdílných pozic.
Jaké může mít pro Českou republiku důsledky skutečnost, že je v tuto chvíli sociální demokracie na dně? Co to bude znamenat v praktické politice?
Jasně z toho vyplyne, že sociální stát, tak jak ho známe, je vážně ohrožen. V praxi to podle mého názoru bude znamenat, že se začnou prosazovat například jiné představy o nadstandardu ve zdravotnictví, což je jiná podoba privatizace nemocnic.
Začnou se přeorganizovávat systémy sociální ochrany, školství a tak dále. Je to vážné. Přestane fungovat základní sociálně demokratický princip.
To znamená, že prostřednictvím veřejných systémů každý člověk, bez ohledu na to, v jakém je postavení, získává v těch nejdůležitějších parametrech pozici střední vrstvy. Tím mám na mysli například to, že dítě, jehož rodina není zrovna bohatá, musí mít šanci dostat se od základní školy až na univerzitu. Pokud má talent a vůli.
Myslím si, že to všechno půjde pryč a budou daleko zásadněji rozhodovat peníze. Stejně jako výchozí pozice spočívající v majetku, do kterého se člověk narodí.
To si opravdu myslíte?
Jsem si tím naprosto jistý. Začnou se daleko zřetelněji projevovat sociální rozdíly ve společnosti. To všechno přijde. Na druhou stranu je fakt, že čtyři roky nejsou zase tak dlouhá doba. Takže toho snad zase tolik nestihnou. A ten svár v sociální demokracii bude snad dostatečně silný na to, abychom to zase změnili.
Říkáte čtyři roky. Takhle pestrá sněmovna snad ještě nebyla. Myslíte si, že to opravdu bude trvat čtyři roky?
Předčasné volby nelze nikdy vyloučit. Na druhé straně, pakliže se podaří sestavit nějakou vládu, tak právě ta roztříštěná sněmovna znemožňuje nějakou velkou aktivitu opozice. Takže předpokládám, že to volební období bude celé.
Vidíte ve sněmovně strany, se kterými by se sociální demokracie měla snažit v opozici spolupracovat?
V zásadě jich moc není. Myslím, že s žádnou stranou si nemůžeme připít na bratrství. Ale kolem velkých konkrétních témat jsou ad hoc koalice možné. To ano.