S koncem prázdnin přibývá dětí, které mají obavy z návratu do školy. Uplynulý týden volalo na Linku bezpečí kvůli škole 46 dětí. To je skoro dvakrát tolik než v předchozích prázdninových týdnech. Děti mají strach hlavně ze šikany a z neznámého prostředí v nové škole.
Školáci se bojí září. Na Linku bezpečí volá dvakrát víc dětí, trápí je hlavně šikana
O prázdninách děti podle vedoucího Linky bezpečí Petera Porubského školu moc neřeší. Strach z návratu do školních lavic se jich zmocňuje až poslední týden letního volna. Kvůli škole za poslední týden volalo na Linku bezpečí 46 dětí, což je skoro dvakrát víc než v předchozích prázdninových týdnech. Strach mají hlavně z šikany a z neznámého, nového prostředí.
„Na téma škola nám od minulé středy do této středy zavolalo 16 dětí. O šikaně si chtělo promluvit dalších 30 dětí. V předchozích šesti prázdninových týdnech nám kvůli škole volalo průměrně 6 dětí za týden, kvůli šikaně to bylo 20 dětí,“ informuje Peter Porubský. Z návratu do školy mají děti podobné obavy jako z vysvědčení. V červnu na Linku bezpečí kvůli známkám volalo 49 dětí za týden.
Největší strach mají děti na konci srpna z toho, že se po dvouměsíční odmlce znovu stanou oběťmi šikany. „Děti volají kvůli strachu z šikany, od které si přes prázdniny odpočaly, ale teď vrací. Nebo kvůli přestupu na jinou školu, protože mají obavy, jaké to tam bude,“ dodal Porubský.
V průběhu roku se témata dětí volajících na Linku bezpečí mění. „O prázdninách řešíme využití volného času, závislosti nebo sexuální vyzrávání. Během školního roku jsou to témata, která se týkají školy a rodiny. Děti často volají i v návaznosti na poplašné zprávy, které jim přijdou na sociální sítě, například boom v souvislosti s Modrou velrybou. Před Vánoci jsou to hovory o tom, jak budou děti trávit prázdniny, když rodina například prochází rozvodem,“ popisuje Porubský.
O šikaně je třeba mluvit
Linka bezpečí dětem pomáhá s tím, aby o šikaně dokázaly promluvit. Ale i s tím, jak se před ní chránit, než ji škola vyřeší. „Děti se velmi často bojí komukoliv o šikaně říct, protože jim agresor vyhrožuje. Ukazujeme jim druhý pohled, že když to nikomu neřeknou, tak se to bude stupňovat,“ upozorňuje Porubský.
„Škola má povinnost řešení šikany, takže s dítětem hledáme možnosti, jestli to říct ve spolupráci se spolužákem nebo dospělou osobou. Je důležité udělat s dítětem plán ochrany, než se šikana začne řešit. Například během přestávek se zdržovat u sborovny nebo pedagogického dozoru, stěžovat si u spolužáků, kteří mu neubližují, nebo se domluvit s rodiči, aby dítě doprovázeli do školy a ze školy,“ radí vedoucí Linky bezpečí.
