V době, kdy v čele Národní galerie působil Milan Knížák, vznikla nájemní smlouva, která budí silné pochybnosti. Byla uzavřena bez výběrového řízení, za nevýhodnou cenu a ještě k tomu s podezřelými vedlejšími obchodními vazbami mezi smluvními partnery. Národní galerie si na začátku tisíciletí pronajala patrně jeden z nejdražších skladů v republice uprostřed polí poblíž Neratovic. Umístila tam svou sbírku asi 6000 soch v hodnotě desítek až stovek milionů korun. Případem se zabýval Jan Moláček z Reportérů ČT.
Národní galerie skladuje v depozitáři v Lobkovicích sochařská díla významných umělců z přelomu 19. a 20. století, mezi nejcennější patří například Myslbekovy původní studie k pomníku svatého Václava. Celkem se jedná o skoro 6000 soch, sošek a plastik. „Hodnota děl, která jsou v depozitáři v Lobkovicích, je opravdu v řádu desítek, ne-li stovek milionů,“ říká ředitel Národní galerie Jiří Fajt.
Zastrčený areál uprostřed polí kousek od středočeských Neratovic nebudí dojem, že by skrýval umělecké poklady. Působí spíše jako zázemí stavební či zemědělské firmy. A přesně tím také dříve býval. Už dlouho ale plní funkci depozitáře naší nejvýznamnější umělecké instituce. Poprvé s tehdejším majitelem nemovitostí, stavební firmou STAV-ING Praha, uzavřela galerie smlouvu už v roce 2000, kdy si část zdejších budov pronajala. V roce 2002 však udeřila povodeň, která postihla mimo jiné zámek ve Zbraslavi, kde měla galerie uloženou sbírku soch a plastik. Tehdejší vedení galerie v čele s Milanem Knížákem rozhodlo, že se celá sbírka přestěhuje do Neratovic.
Klíčové rozhodnutí ale padlo až zhruba rok po povodni. Tehdy se Národní galerie s firmou STAV-ING Praha dohodla, že si na jejím pozemku postaví svůj vlastní sklad. Investovala do něj 14 milionů korun. Okolní nemovitosti si Národní galerie od firmy pronajala, a to na velmi dlouhou dobu. Dnes platné smlouvy jsou z podzimu 2005. Obě jsou uzavřené na dobu určitou. Část pozemku je pronajata na 47 let, tedy do roku 2052, zbylé budovy v areálu na 35 let do roku 2040.
„Pokud bychom hovořili o nějakém provizorním řešení, tak bych to dokázal pochopit, ale tady zcela zřejmě nešlo o provizorní řešení,“ zpochybňuje rozhodnutí ze začátku milénia Fajt. Bývalý ředitel Národní galerie, za jehož vedení k dojednání smluv došlo, je opačného názoru. „Já si myslím, že ta doba není moc dlouhá, tyto věci by měly být vázané ještě déle,“ říká profesor Knížák.
Nejdražší sklad v Česku?
Je třeba zdůraznit, že předmětem pronájmu není hala, kterou Národní galerie vlastní, ale mnohem menší a starší stavby v okolí. Za jejich pronájem bude muset galerie do roku 2040 zaplatit celkem 55,5 milionů korun. Jedná se celkem o 1260 metrů čtverečních skladovací plochy. „Co se týče ceny nájemného, tak bych považoval takovou nájemní smlouvu mírně řečeno za nestandardní. Cena nájmu se pohybuje něco málo přes sto korun za metr čtvereční, a to jsou peníze, za které pořídíte špičkové skladové prostory v blízkosti hlavního města, se skvělou dostupností a zpevněnou komunikací, nájezdovými rampami a tak dále. Zkrátka to nejlepší, co se dá pořídit,“ soudí realitní expert Tomáš Kučera. Standardní cena podobných areálů se podle něj pohybuje okolo 25 Kč za metr čtvereční, v případě lépe disponovaných areálů okolo 50 korun.
Skutečnost, že se jedná o státní instituci, u níž nehrozí riziko krachu nebo neplacení a která firmě zajistí příjem na desítky let, by samozřejmě měla nájemce, tedy Národní galerii, při uzavírání smlouvy zvýhodnit ještě více. „V případě, že bych podepisoval smlouvu na 35 let, tak bych ji chtěl určitě velmi zvýhodnit, včetně možnosti smlouvu vypovědět,“ dodává Kučera.
Galerie přitom nemá příliš velkou šanci se z těchto pronájmů vyvázat dřív. „Muselo by dojít k porušení smlouvy ze strany pronajímatele, což jaksi neočekávám,“ tvrdí Fajt a dodává, že s protistranou hodlá jednat, aby Národní galerii uvolnil ruce. Knížák si však za svým rozhodnutím pevně stojí. „My jsme smlouvu nechtěli vypovídat. Prostory bylo těžké sehnat, musíte je adaptovat, musí mít určitou kvalitu, musí se zabezpečit klima a další věci. To tam všechno bylo, tak proč by to měla galerie vypovídat?“ táže se.
Výběrové řízení, na které si nikdo nevzpomíná
Pochybnosti panují i ohledně výběrového řízení. Přesněji řečeno o něm neexistují žádné dohledatelné informace. „Já jsem k situaci s lobkovickým depozitářem nenašel vůbec nic, neexistují dokumenty k žádnému výběrovému řízení, nejsou k tomu ani dokumenty o rozhodnutí ředitele, prostě žádné materiály,“ říká Fajt. „My jsme měli grémium, v kolegiu všech vedoucích pracovníků jsme prodebatovali všechny věci, nikdo proti tomu nic neměl,“ oponuje Knížák. „Ptal jsem se na to pamětníků, byli zdráhaví a nechtěli o tom mluvit,“ tvrdí Fajt.
O výběrovém řízení není možné získat informace ani u firem, které smlouvu s galerií uzavřely. Společnost STAV-ING Praha vlastnila areál do roku 2005, poté neratovický areál získala společnost RZ Development. Šlo ale jen o formalitu, firma patří stejným podnikatelům, případně jejich rodinným příslušníkům. Právě společnosti RZ Development dnes Národní galerie platí nájemné. V místě, kde má mít společnost oficiální sídlo, nejsou žádné kanceláře, pouze ubytovna pro stavební dělníky. „Ke kontraktu došlo pravděpodobně na základě výběrového řízení. Výběrové řízení proběhlo, podklady musí být v Národní galerii,“ vyjádřil se k situaci emailem Jiří Zápotocký, spolumajitel RZ Development a předseda představenstva Expandor.
Jenže, jak už bylo řečeno, podklady se v archivu Národní galerie dohledat nedají. Reportérům ČT se však podařilo zjistit, že veškeré smlouvy sice podepsal tehdejší generální ředitel Milan Knížák, dojednával je ale jeho nejbližší spolupracovník, ekonomický náměstek Miroslav Tajč. Ten v galerii působil po celou dobu Knížákova ředitelování, předtím spolu vedli Akademii výtvarných umění.
Miroslav Tajč dnes už nežije. V souvislosti s jeho rolí v pronájmu neratovických nemovitostí je ale důležitá jedna věc. S vlastníky tamního areálu ho spojuje působení v jedné firmě - akciové společnosti s názvem Expandor. Někdejší ekonomický náměstek souběžně se svým zaměstnáním v Národní galerii působil i ve firmě Expandor, dnes personálně propojené s majitelem neratovického areálu, který si galerie za působení Miroslava Tajče za nevýhodných podmínek pronajala.
