Zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková ve středu končí ve své funkci, odpoledne předá svou rezignaci předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové (TOP 09). Za odchodem stojí dlouhodobé neshody s ombudsmanem Stanislavem Křečkem, který se podle Šimůnkové choval šikanózně. Měla jsem se víc bránit, uvádí.
Šimůnková opouští úřad ombudsmana. Měla jsem se víc bránit, říká
Ombudsman Stanislav Křeček odebral své zástupkyni všechnu agendu od 1. července. Uvedl, že její práci provázejí lidské i manažerské komplikace. Šimůnková svoji rezignaci oznámila v polovině srpna. Už dříve řekla, že za výroky, které poškozují její osobu, a za jeho údajně šikanózní jednání vůči ní zváží podání žaloby na Křečka.
„Nyní, až to celé skončí, si vše v klidu zanalyzuji, již teď se radím s právníky. Nechám si na to čas, vše si chci v klidu rozmyslet,“ řekla Šimůnková v rozhovoru s ČTK. „Pan Křeček lže a já nechci s takovým člověkem nadále spolupracovat. Je mi to velmi líto.“ Žalobu na ochranu osobnosti avizovala už před čtrnácti dny i v rozhovoru pro ČT24.
Pochyby o Křečkově nasazení
„Možná jsem se měla ještě více bránit, protože těch informací a jednání ze strany pana ombudsmana, které byly opravdu nefér a lživé a měly poškodit moji osobu, a to i před poslanci petičního výboru, bylo spoustu,“ dodává. Podle ní by se mělo diskutovat o tom, jakým způsobem pracuje ombudsman Křeček, kolik času tráví v kanceláři, kolik času věnuje spisům a jednotlivým tématům a jak je schopen odborně argumentovat.
Za svůj přínos úřadu považuje silnější ochranu práv dětí, důraz na témata lidí omezených na svobodě, tedy problematiku ústavů, kde jsou lidé zavřeni a kde mohou být porušována jejich práva. Zmiňuje i svoji činnost ve vztahu k právům lidí se zdravotním handicapem.
Šimůnkovou do funkce zástupkyně veřejného ochránce práv zvolila sněmovna v listopadu 2019, tehdy byla ombudsmankou Anna Šabatová. Ve funkci Šimůnková nahradila Křečka. Křeček převzal úřad ombudsmana v únoru 2020. Veřejný ochránce práv a jeho zástupkyně měli už dřív neshody. Týkaly se třeba přítomnosti otců u porodu či pobytu rodičů s dětmi v nemocnicích.