Že se pod názvem „okreska“ velmi často skrývá pouhý pás asfaltu bez jakékoli čáry, která by řidičům pomáhala a usměřňovala je, jsou čeští řidiči zvyklí. Silnice bez vodorovného značení je přitom nebezpečná, policie letos označila stav vozovky dokonce za hlavní příčinu deseti smrtelných nehod. Přestože náprava není nákladná, řidiči na silnicích nižších tříd stále zůstávají „slepí“.
Řidiči v Česku často nadávají na díry či nekvalitní záplaty, zřídka však lze slyšet stížnost, že na silnicích nejsou nakreslené čáry. Chybějí i na významných silnicích, například na některých úsecích komunikace II/101, která v některých lokalitách jižně od Prahy nahrazuje okruh.
Zmíněná silnice místy má alespoň čáry na kraji, podle mluvčího Ústředního automotoklubu Igora Siroty i ty přinášejí řidičům zásadní informaci. „Už jeden vůz má problémy, musí se držet krajnice, musí vidět čáru. Bez ní je to při vyhýbání dvou vozů velmi složité,“ uvedl.
Vodorovné značení silnic se přitom liší místo od místa. Kdo jede přes krajské hranice kolem Řípu, spatří ve středních Čechách silnici pouze se středovou čárou, vzápětí na začátku Ústeckého kraje dostane tatáž komunikace „plnou výbavu“ s čáry uprostřed i na krajích. Pokud ale vzápětí odbočí, veškeré značení zmizí a řidič musí jen odhadovat, kde končí vozovka.
Chybějící vodorovné značení je většinou problém silnic II. a III. tříd, které spravují kraje. Ty by musely do nakreslení čar a jejich údržby investovat, nešlo by ale o investici dramatickou. Ve srovnání s opravami děr je spíše zanedbatelná. Zatímco komplexní oprava metru regionální silnice III. třídy vyjde až na deset tisíc korun, nakreslení metru bílé čáry stojí deset až dvacet korun.
Na závady silnic včetně těch, které souvisejí se značením, pravidelně upozorňuje i dopravní policie. Z deseti tisíc závad, které policisté úřadům ohlásili letos od ledna do září, je to dokonce výrazná většina – přes osm tisíc. Špatný stav silnic také označili policisté za hlavní příčinu deseti letošních smrtelných nehod.
