Kvůli nesouhlasnému stanovisku obcí z vytipovaných lokalit stát přerušil práce na průzkumech případných úložišť jaderného odpadu už v roce 2004. Chtěl by s nimi znovu začít letos, ale odmítavý postoj ve všech sedmi oblastech v tuto chvíli převažuje. Stát navíc nemá pro žádnou lokalitu pravomocné povolení. Proti vydaným rozhodnutím totiž podaly obce a ekologické iniciativy námitky. Názory na výběr úložiště mezi obyvateli obcí zjišťoval pro Reportéry ČT David Macháček.
Předpokládá se, že finální lokalita, kde se na minimálně sto tisíc let uloží vyhořelý jaderný materiál, bude vybrána v roce 2025. Po pěti letech by měla vzniknout podzemní ověřovací laboratoř. Teprve až v roce 2050 by měla být zahájena první fáze výstavby samotného úložiště a provoz hlubinného úložiště by měl být finálně zahájen v roce 2065.
Vášně nicméně budí už teď. „Tady je vůči tomu všeobecně dost hluboká skepse. Takže se pořádají různé happeningy. Nevím, jaký bude výsledek. My jsme tu opravdu v rajské přírodě. Úplně panenské,“ popsal Martin Liška z Božejovic. Například tato obec spadá k průzkumnému území Magdaléna. Odmítavý názor mezi lidmi převažuje napříč sedmi vytipovanými lokalitami. Jednak se bojí dopadu uskladnění nebezpečného materiálu na jejich okolí, zároveň stát podezírají, že s nimi nejedná fér. „Na koho jednou ukážou, tam to prostě bude. Moc demokracie v tom svým způsobem ani být nemůže. Ale prostě se nám to nelíbí,“ přiznal Josef Novák z obce Najdek u lokality Čihadlo.
Superkontejnery se uloží do horninového masivu
Obavu o bezpečnost se snaží Správa úložišť radioaktivních odpadů klidnit. Podle projektu by se mělo hlubinné úložiště budovat do žulového masivu přibližně 500 metrů pod zemským povrchem. Samotné ukládací kontejnery jsou vyrobeny tak, aby odolaly nejen vysokému tlaku, vysokým teplotám, ale i radioaktivitě a korozi. Kontejner s bentonitovým obložením se uzavře do speciálního ocelového koše, čímž vznikne tzv. superkontejner. Životnost má dalece přesáhnout běžnou představu člověka o čase. Měly by vydržet vlastně po podobnou dobu, jakou teď na Zemi existuje poslední evoluční článek člověka.
Ekologové si tak nejsou jistí, že se představy projektantů naplní. „Nedá se garantovat, že takovou dobu zůstanou kontejnery v pořádku, vcelku, pevné a utěsněné. Čili hledají se další bariéry, které zabezpečí, aby nemohly radionuklidy utíkat,“ řekl Edvard Sequens z ekologického sdružení Calla, „nedá se říci, že je to vyřešeno a že stačí najít správné místo a můžeme odpad ukládat. Takové garance ještě dneska věda nedá.“ Mají se tak hledat další bariéry, které zabezpečí, aby nemohly radionuklidy utíkat.
Potřeba dalších přírodních pojistek nicméně dovedla stát k výběru oněch sedmi lokalit. Měly by totiž disponovat kvalitním nepropustným horninovým masivem. Mnozí se ale obávají, že prostředí bude zasaženo. „Zamlčují se rizika pro region. Správa úložiště je má vytipované z deset let staré studie, kde jmenovali ještě celkem otevřeně dopady na ceny nemovitostí, psychologické dopady nebo dopady na prašnost související s dopravou,“ zdůraznil Sequens.
Jiný pohled a různé zkušenosti s uranem
Ne všichni se jednoznačně vymezují proti záměru výstavby. Takoví jedinci jsou ale v dotčených obcích spíš osamocení. „Já si myslím, že se s tím musíme srovnat. Protože bez elektřiny být nemůžeme. A svět jde dál. Myslím, že to dělají zodpovědně a že nebezpečí nehrozí,“ prohlásila Ludmila Špátová z Lodhéřova, další obce, které by se dotkla lokalita Čihadlo. Podle ní lidé rádi používají všechno, co jim slouží, ale čemu by měli posloužit oni, k tomu už se nemají.
Souhlas se objevuje i tam, kde lidé už s uranem a jadernou energií nějakou dobu žijí. Například v Hodově nedaleko Jaderné elektrárny Dukovany nebo na Vysočině u funkčního uranového dolu v Dolní Rožínce. „Byl tady uran za kopcem. Nikomu to nevadilo. Chodili tam lidi. Byl tam doktor, byla tam kantýna. Obchod tady v dědině nikdy nebyl. Pro všechno se chodilo na uran,“ vzpomínal Josef Havránek z Moraveckých Pavlovic. Na druhou stranu, pro jiné je zkušenost s uranem spíš negativním aspektem. „Báli byste se i vy, ne? Já jsem na uranu dělal dva roky. Tak vím, co to dokáže,“ namítl obyvatel z Jetenovic.
Další navrhují, aby stát využil existující štoly, třeba v Příbrami. „Tam je to celé provrtané. 1200 metrů hloubka. Ať si to tam navezou. Hlavní překopy mají průměr čtyři metry. Tam by se toho vešlo. Zazdí to a hotovo,“ navrhuje Jan Bočan z Božejovic. Správa úložišť ale vidí jeden hlavní důvod, proč tohle řešení není možné. „Každá štola, každá chodba je potenciální cesta k úniku radionuklidů ve vyhořelém palivu,“ vysvětlil Slovák.
Obce podle ekologů jsou ve slabší vyjednávací pozici
Lidé z ekologického sdružení Calla si myslí, že by při vyjednávání státu a obcí pomohlo, kdyby místní měli silnější pozici. „Je potřeba změnit zákony a posílit právo obcí i jejich veřejnosti, kde se má stavět úložiště. Tak jako platí ve Skandinávii právo veta,“ navrhl Sequens. Podle Správy úložišť radioaktivních odpadů ale nikde ve světě absolutní právo veta neexistuje. Její ředitel si naopak myslí, že stávající legislativa dává obcím dostatečnou ochranu proti tomu, aby bylo rozhodnuto bez jejich souhlasu.
Dosavadní vyjednávání považuje správa za korektní. V průzkumných pracích navíc obce nepřicházejí vniveč. Atomovým zákonem jsou dané příspěvky obcím. Tvoří je fixní částka - 600 tisíc korun ročně a navrch 30 haléřů za každý metr čtvereční průzkumného území ležícího v katastru příslušné obce.
V podzemní části úložiště bude celkem 76 km ukládacích chodeb a přibližně 250 ukládacích vrtů, které jsou schopny pojmout až 6 tisíc superkontejnerů. Mělo by se tam vejít přibližně 9 tisíc tun vyhořelého paliva. To je množství, které vyprodukují jaderné elektrárny v ČR během svého provozu. Konkrétní místo k odpočinku se ale bude ještě nějakou dobu hledat.
