Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v Otázkách Václava Moravce kritizovali současnou situaci, kdy soustava státních zastupitelství spadá pod výkonnou moc. Vláda sice v minulých dnech schválila změnu ústavy, justičnímu systému se v ní ale systematicky nevěnovala.
„Stalo se velkou chybou, že při tvorbě české ústavy bylo státní zastupitelství zařazeno do moci výkonné. Sebeosvícenější vláda nedokáže zařídit, aby se část státních zástupců zbavila jistého podvědomého pocitu loajality k moci výkonné, a podle toho se chovala. Druhá část, aby si udržela své sebevědomí, zase někdy jedná přehnaně. Je to schizofrenní situace, státní zastupitelství pod moc výkonnou nepatří,“ prohlásil Pavel Rychetský v Otázkách Václava Moravce.
Hlavě Ústavního soudu dal za pravdu i šéf českých žalobců Pavel Zeman. „Nelze než souhlasit,“ konstatoval. „Nezávislost nemůže být jen formální a institucionální, musí to být nezávislost přímo ve státních zástupcích.“
Kritika chystaných ústavních změn
Jak Rychetský, tak Zeman potom vznesli i výhrady k chystaným změnám ústavy, které v minulých dnech poslal Sobotkův kabinet do Poslanecké sněmovny. Novelizace omezuje možnost prezidenta libovolně jmenovat členy bankovní rady ČNB či pravomoci při jmenování soudců. Snazší má být i sesazení hlavy státu, resp. podávání žaloby pro velezradu k Ústavnímu soudu, za kterou je trestem ztráta prezidentské funkce. Zatímco dosud může žalobu podávat pouze Senát se souhlasem sněmovny, nově by ji mohli podávat i sami poslanci. Novela také stanovuje, že „vláda určuje vnitřní a zahraniční politiku státu“.
„Myslím, že jmenování členů ČNB funguje dobře a nevidím prostor pro velkou změnu,“ reagoval na připravované změny nejvyšší státní zástupce Zeman s tím, že nesledují palčivé problémy. „Za celou dobu existence ČNB, a budiž jí to ke chvále, nebyla žádná diskuse o její nezávislosti. Říkám si, nakolik je potřeba kontrasignace při jmenování.“
Rychetský potom kritizoval zejména snahu zavést klouzavý mandát, podle kterého by se poslanec stávající se ministrem měl svého sněmovního křesla dočasně vzdát ve prospěch práce ve svěřeném resortu. „Parlamentní forma vlády předpokládá, že vláda je svým způsobem cosi jako výbor parlamentu, že v parlamentu sedí,“ podotknul. „V Anglii nepřipadá v úvahu, že by ve vládě byl někdo, kdo zároveň není poslancem. Netvrdím, že to je nezbytné, ale absurdní se mi jeví, že členové vlády nebudou sedět v parlamentu, který projednává zákony, jež předkládá právě vláda.“
