Výjimečná opatření zavedená po teroristických útocích v Paříži mohou budit obavy o svobodu a právní stát, které se dostávají pod tlak pokaždé, kdy je demokracie v ohrožení. V rozhovoru pro Fokus Václava Moravce to uvedl česko-francouzský politolog Jacques Rupnik. Diskusní pořad s podtitulem Budoucnost demokracie mohou diváci sledovat v úterý 8. prosince na ČT24 od 20:00 hodin.
Rupnik: Když je demokracie v ohrožení, je pod tlakem i právní stát
Říkáte, že čím déle sledujete politiku a demokracii, tím přibývá věcí, kterých se bojíte. Jaké jsou vaše hlavní obavy ve vazbě na demokracii, její uchování a funkce?
Hlavní obavy vznikají především z toho, že demokracie byla po svém triumfu v roce 1989 brána jako jakási samozřejmost a v následném budovatelském elánu se zapomnělo na její slabiny. Jednak jde o vliv globalizace. Žijeme v globalizovaném trhu a jeho součástí je i Evropská unie. Členské země tudíž musí dodržovat jistá pravidla a mantinely, zejména členové eurozóny. A teď si představte demokraticky zvolenou vládu, která odmítá úsporná opatření – ale po volbách musí tato opatření zavést. Možná jsou nutná, znamená to však jen to, že se vyprazdňuje demokratický proces. To je jedna obava: že globální trh vyprazdňuje demokracii.
A ta další?
Ta souvisí zejména s nedávnými atentáty ve Francii, ale vlastně je to otázka starší, která vznikla po jedenáctém září: Kam až je demokracie schopna ustoupit z pravidel a záruk právního státu, aby byla účinná v boji proti terorismu? Pokud potřebujeme odposlechy, kdo o tom bude rozhodovat? Pokud chceme omezit vstup džihádistů na internet, kdo o tom bude rozhodovat? Nějaká komise? Podezřelé...
Zavedeme bezpečnostní opatření, která mohou ohrozit samotné základy právního státu. Demokracie bez právního státu neexistuje, na demokracii je důležité, aby si uchovala své rovnováhy. Když je demokracie v ohrožení, i právní stát je pod tlakem.
Pane profesore, vy působíte ve Francii, žijete v Paříži, a ta letos zaznamenala dva teroristické útoky. Jak moc mezi Francouzi oba případy zasáhly vnímání jejich vlastního politického systému?
Reakce na lednové atentáty na časopis Charlie Hebdo byla obrovská. Čtyři miliony lidí na ulicích, v Paříži milion a půl, dvaačtyřicet hlav států na demonstraci na obhajobu svobody slova. Byl vzdán velký hold voltairovské identitě Francie. To bylo něco pozitivního, obrana svobod, kterých se nevzdáme, přestože nám fanatici chtějí vnutit násilí.
Když to srovnám s atentáty, které proběhly v listopadu, je atmosféra jiná. Tentokrát už nikdo nešel do ulic. Přichází zjištění, že je zde vážný vnitřní problém a že se svět vnější – válka na Blízkém východě – prolíná s vnitřním problémem terorismu. A přichází i nepříjemná otázka, jaká výjimečná opatření budou zavedena a jak dlouho budou trvat. Všichni, kteří mají starost o demokracii, svobodu a právní stát, musí myslet i na tyto otázky.