Praha - Události se točí hlavně kolem lidí a jejich osudů. A tak ani uplynulý rok nebyl na zajímavé osobnosti chudý. Nová hlava státu se postarala o to, že tradice novodobých prezidentů, kteří zkoušejí, kam až můžou, zůstala zachována. Česko zažilo také nevídanou politickou aféru, která objevila nové superstar a znamenala pád vlády i osob držících se v ústraní. Počínání jediné osoby znovu vyzkoušelo toleranci národa k možnému střetu zájmů. A stranou nezůstal ani svět sportu. Kdo tedy v uplynulém roce plnil nejen stránky novin, ale byl i hlavním tématem veřejných diskusí?
PREZIDENTEM VŠECH I PROTI VŠEM
Ať už každý hodnotí jeho počínání jakkoliv, zahrnout prezidenta mezi klíčové osoby uplynulého roku v případě Miloše Zemana rozhodně není „z povinnosti“. Stačily k tomu už samotné podmínky, za kterých se zpátky na vrchol politiky vracel – historicky první přímo volená hlava státu chtě nechtě musela být středem zájmu společnosti. S podporou 2,7 milionu občanů se Zeman začal chytře vymezovat vůči nejviditelnějším symbolům svého předchůdce, který se loučil s rekordně nízkou podporou veřejnosti. Pomyslné zakopávání pomníčku Václava Klause načal už tím, že uhladil diplomatické vztahy s EU nebo prosadil většinu svých návrhů na doplnění Ústavního soudu.
Právě personální vzkříšení nejvyšší soudní instance je podle pozorovatelů asi největší skutečný úspěch Zemana v prezidentské roli. Většina jeho dalších kroků ale vyvolala kontroverzi a udivení. To když se například několikrát znelíbil akademikům: poprvé kvůli odmítání jmenovat profesory (Martina C. Putnu tak musel jmenovat ministr), následně odmítáním přizvat některé rektory na udílení vyznamenání. Ministru zahraničí Schwarzenbergovi zase odmítl navrhované velvyslance a na ambasády poslal vlastní.
Mnozí kritici sice Zemanovi vyčítali, že se v mnoha případech pohybuje až na samotné hranici svých pravomocí, on ale na druhé straně dobrovolně vyklidil pole působnosti, když se například vzdal udělování většiny milostí či amnestie. Muž tolikrát se odvolávající na tradici Tomáše G. Masaryka v tomto bodě na dávného předchůdce nenavázal. Protože právě Masaryk využil z našich prezidentů amnestii nejvíce – celkem třináctkrát.
Nejvíce se ale Zeman – jak jinak – zapsal do loňské kroniky svými politickými kroky. Nutno dodat, že mu k tomu notně pomohli sami politici. Politická nestabilita totiž vyústila v málokdy vídanou aféru a následný pád vlády – nastal tedy ten pravý okamžik pro každého aktivního prezidenta. Politici z řad pravice tak budou hořce vzpomínat na moment, kdy navzdory deklarované sněmovní většině Zeman odmítl za premiérku Miroslavu Němcovou a vybral si Jiřího Rusnoka.
Jmenováním přechodné vlády prezident získal navrch nad většinou sněmovny – od té doby se ale poměr sil začal přelévat zpět, počínaje faktem, že vláda s výrazným hradním cejchem nezískala důvěru ve sněmovně. Po vyhlášení předčasných voleb se Zeman objevuje na billboardech SPOZ a vyráží na turné po krajích. Ani jeho nepřímá podpora ale nepomáhá, SPOZ ve volbách propadá a povolební pachuť v hradních kuloárech nevylepší ani trapné dozvuky schůzky s některými členy ČSSD v Lánech - více o schůzce v Lánech.
Jeho první rok na Hradě končí propadem popularity na méně než čtyřicet procent. Kromě „hraničních“ politických činů lidem podle průzkumů vadí také prezidentovo vystupování. Zeman ztratil nemalou část příznivců, ale skládat účty chce nejen při vánočním televizním poselství: proměnil svůj PR tým a po Novém roce vyráží na turné mezi občany. Je otázka, zda chce vedle přiznávaných neřestí v podobě alkoholu a cigaret měnit svoje politické návyky a rétoriku. „Znám ho něco přes dvacet let a za tu dobu je pořád stejný. To je Miloš Zeman v roli Miloše Zemana,“ hodnotí prezidenta člen jeho kanceláře Hynek Kmoníček.
BABIŠOVO UMĚNÍ (NE)MOŽNÉHO
Těžko budeme v roce 2013 hledat vhodnějšího kandidáta na titul „Muž činu“. Nutno připomenout, že ještě na začátku června, v době vypuknutí vládní krize, bylo hnutí ANO 2011 známé pouze díky Babišovu jménu, bez programu i silných politických osobností. Stačilo čtvrt roku, aby se stalo prakticky vítězem voleb.
Andrej Babiš je sebevědomý lídr, zdatný vyjednavač a navzdory malým politickým zkušenostem chce dál dělat to samé: dohlížet na hospodaření věcí, které má pod sebou. Velkopodnik s desítkami potravinářských, chemických a lesnických firem ale načas nahradí rozpočet českého státu. Avizované plány připodobnit péči o státní kasu ke spravování firmy pak zcela jistě aspiruje na politický výrok roku.
Osoba šéfa holdingu Agrofert byla výjimečná i vzhledem ke spojení silných rozhodnutí a přímočarého postupu – a přesto jde zároveň o člověka, nad kterým visí v budoucí vládě nejvíce otazníků. Už samotné propojení vlivného miliardáře s nejvyšší politikou a přístupem ke klíčovým finančním údajům vyvolává obavy, zda by se nejednalo o střet zájmů. Babiš v uplynulém roce dokázal nejen uspět v politice, ale i rozšířit své podnikatelské aktivity: uskutečnil nejvýznamnější mediální obchod posledních let nákupem vydavatelství Mafra s celostátními deníky MF Dnes nebo Lidové noviny. K tomu si navíc záhy přibral i společnost Londa s nejposlouchanější stanicí Rádio Impuls.
V politice i byznysu Babiš myslí především směrem dopředu, úspěšný bude ale zřejmě i v boji za vlastní minulost. Díky rýsujícímu se zákonu o úřednících Babiš ustojí i zjištění slovenského Ústavu pamäti národa, který Babiše eviduje jako někdejšího agenta spolupracujícího s StB. Babiš se kvůli tomu s ústavem soudí, o lustrační osvědčení ale žádat nechce. Tento požadavek totiž prezident Zeman po vzájemných schůzkách zmírnil a vysvětlil právě připravovaným zákonem o státní službě. I to symbolizuje vzájemný respekt dvou možná nejvýraznějších mužů uplynulého roku.
ŠERIF, CO SE NEVZDÁVÁ
Ivo Ištvan byl letos zřejmě nejvíce paradoxní osobností. Když v polovině června vyšla najevo top politická kauza poslední doby, znamenalo to z běžného pohledu žalobce kariérní vrchol. Těžce uchopitelný případ s několika různými odnožemi, vzrůstající kritika za malou akceschopnost došlápnout na „velké ryby“ a hlavně korekce ze strany Nejvyššího soudu ale přináší „životní kauze“ Ištvana velmi nepříjemnou pachuť.
Z pozice olomouckého vrchního státního zástupce začal stíhat dnes bývalou šéfku kabinetu expremiéra Petra Nečase Janu Nagyovou (nyní Nečasovou). Kolem ní se postupně rozvíjel příběh nevídaných politicko-byznysových rozměrů, který do sebe vtáhl tři exposlance za ODS, vysoké představitele Vojenského zpravodajství i kontroverzní pražské lobbisty. Podobná nálož by mohla být pro leckoho příliš, Ištvan ale svým rozvážným přístupem a hyperkorektností dokázal mediální politický nátlak zatím ustát.
Právě díky angažovanosti olomouckého žalobce měl rok 2013 i své hlavní politické dilema: Je „výměnná“ dohoda o postech skutečnou korupcí? Ištvan je přesvědčen, že klíčové jsou podmínky, za kterých trojice exposlanců Fuksa, Šnajdr a Tluchoř místa ve státních firmách dostala. Na svou neochvějnost ale doplatil u soudců s vysvětlením, že skutek kryla imunita. Větev s vojenským zpravodajstvím se má před soudce dostat v roce 2014, zatímco rozuzlení poslední linie, v níž jde o propojení politiků, žalobců a lidí z politického zákulisí, je v nedohlednu. Jediným viditelným posunem se stalo prosincové obvinění bývalého pražského žalobce Libora Grygárka.
Navzdory dílčímu zabrždění stojí za precizností, flegmatickým charakterem a pracovním nasazením Ištvana kauza, která dokázala během půl roku změnit osazenstvo sněmovny (a zanedlouho i Strakovy akademie). O zásadním vlivu na politickou kroniku roku 2013 tak nemůže být v případě Ištvana pochyb.
DOBŘE SEHRANÁ PARTIE
Na poli podnikání možná kvůli fenoménu jménem Babiš zůstal upozaděn, přesto stojí za objektivně největším krokem v českém byznyse. Zisk klíčového podílu největší v tuzemsku působící telekomunikační sítě Telefónica ho stál 63,5 miliardy korun. Petr Kellner tak přesunul pod svou ruku zajištění dálkové komunikace téměř poloviny národa.
Jen pro představu - za zhruba stejnou částku stát v příštím roce postaví a opraví železnice a silnice. A třeba rozpočet hlavního města Prahy je ještě o 20 miliard nižší. Kellner si na to musel vzít největší úvěr v historii Česka, přesto znalci hodnotí jeho krok jako mimořádně chytrý a hlavně dobře provedený.
Kellner v rámci skupiny PPF také převzal nejznámější sportovní halu v Česku – libeňskou 02 arenu. A mimořádně úspěšný rok završil i výhrou nad památkáři a architekty, kteří bránili zbourání pražského Hotelu Praha. Povolení stavebního úřadu ale nakonec umožnilo, aby na místě vznikla nová elitní škola.
ROZUM A CIT PŘÍSNÉ ŠÉFKY
Z nenápadné, ale schopné osoby řídící zázemí premiéra Nečase udělal loňský rok asi nejskloňovanější ženské jméno. V politické kauze desetiletí jde o opačného hráče proti Ištvanovi. Navzdory mediálnímu zájmu se sama Jana Nagyová ani po propuštění z vazby prakticky nevyjadřovala. Policii ale k hlavní vyšetřovací „oběti“ roku stačily její dřívější skutky.
Podle obžaloby měla zneužít vojenskou rozvědku ke sledování někdejší Nečasovy ženy. Kolem náznaků z odposlechů a vyšetřovacích spisů se poté začala rozvíjet epizoda připomínající levné špionážní příběhy s přídechem milostných avantýr. Ty navíc živil i pozdější rozvod Nečase a manželství právě s Nagyovou.
VYTRVALOST PŘINÁŠÍ OVOCE
Tomio Okamura - účastník obou klíčových voleb musel hned zkraje spolknout zklamání z předčasného vypadnutí z boje o Pražský hrad, později si ale vše vynahradil při volbách do sněmovny. Ocenit na něm lze určitě fakt, že obdivuhodně dokázal z mála vytěžit poměrně hodně.
Podobně jako řada nových subjektů se musel vypořádat s krátkou dobou na kampaň, na rozdíl od nich ale dokázal vyjít alespoň navenek s relativně málo penězi a přitom poctivě objíždět republiku a trpělivě vysvětlovat svůj program. Sněmovní nováček dokázal ve volbách symbolicky přitáhnout stejně voličů jako jedna z nejstarších tuzemských stran. Na rozdíl od lidovců má ale výhodu momentu překvapení – a také dost elánu, aby se v nadcházejícím volebním období i přes opoziční roli výrazně předvedl.
SVĚTU UKÁZALA ZÁDA
Úspěch Zuzany Hejnové ve výčtu nejvýraznějších osobností roku nelze pominout: zkrátka vyhrála, co se dalo. Skromně působící dívka dokázala od dob Jarmily Kratochvílové, že česká atletika stále dokáže v těžké konkurenci rodit světové běžce. Protože za sportovce mluví hlavně výsledky, postačí vizitka Hejnové za rok 2013.
Stala se mistryní světa v běhu na 400 metrů a triumfovala také v seriálu Diamantové ligy, kdy ovládla všech třináct závodů na 400 metrů překážek, ke kterým nastoupila, a vylepšila i český rekord na 52,8. Byla vyhlášena nejlepší českou atletkou, nejlepší atletkou Evropy, nechyběla ve tříčlenné nominaci v anketě o nejlepší atletku světa. Vcelku logicky jí tak nemohl uniknout titul nejlepší české sportovkyně.
AUTOR FOTBALOVÝCH POHÁDEK
Fotbalový trenér s moderním pojetím hry ukončil pohádkovou epizodu ve službách Viktorie Plzeň a kývl na angažmá u národního týmu. S klubem se Pavel Vrba znovu dostal do Ligy mistrů a proti top evropským týmům včetně bezkonkurenčního Bayernu Mnichov se dokázal popasovat s jedinou výjimkou poměrně se ctí. Na Plzeňské ale nezapomněl ani v závěru roku, kdy už se mohl vidět spíš v trenérské kanceláři na Strahově. Místo toho pomohl Viktorii k tomu, aby nechyběla v pohárové Evropě ani příští rok.
