Ústavní soud ve středu rozhodne, zda bude od poloviny roku platit tzv. restituční tečka. Ačkoli nejde o naprostý konec restitucí, po tečce již nedostane nikdo zpět půdu, nýbrž jen peníze. Restituce probíhaly od roku 1990 v několika fázích, stále probíhá necelých 300 správních řízení, které se týkají zemědělské půdy. O ni přišli lidé kvůli postupu komunistického režimu v rámci kolektivizace. Začala před více než 70 lety, její dopady jsou zřejmé dodnes – potomci „kulaků“ se většinou k hospodaření nevrátili a vrácené pozemky většinou prodali.
Kalendář ukazoval březen 1948, když Národní shromáždění schvalovalo Ďurišovy zákony – zemědělský balíček předložený ministrem zemědělstvím Júliem Ďurišem. I když jejich součástí byla i garance vlastnictví půdy, fakticky otevřely cestu kolektivizaci.
Zprvu byla dobrovolná, ale jako taková nevzbudila zcela bezvýhradný ohlas. V roce 1949 hospodařila jednotná zemědělská družstva pouze na sedmi tisících hektarech. O čtyři roky později jim již patřily dva miliony hektarů. „Popularitu“ JZD zvýšil důrazný tlak na zemědělce.
Někdo vstoupil, když nedokázal odvádět předepsané vysoké dodávky obilí nebo masa. Někteří rolníci ale ani nedostali příležitost změnit názor a do družstva vstoupit. „Variantou byly exemplární procesy s kulaky – ocejchovanými hospodáři, které v rámci vedlejších trestů obsahovaly propadnutí celého pozemkového majetku, celého jmění,“ popsal Jiří Urban z Ústavu pro studium totalitních režimů. Jedním z trestů bylo i vystěhování takzvaného kulaka s celou rodinou z domova.
Zemědělské restituce začaly v roce 1991
Restituce zemědělské půdy začaly v roce 1991 na základě zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (č. 229/1991 Sb.). Na podání žádostí pak bylo pět let. Ani po dalších 22 letech se však státu nepodařilo vypořádat všechny žádosti. Oprávněné restituční nároky nemá stále vypořádáno zhruba 56 tisíc subjektů a neukončeno je téměř 300 správních řízení.
Ti, kteří získali pozemky zpět, se však většinou k původnímu hospodaření nevrátili. Během desetiletí, kdy jim nepatřila, jejich vztah k půdě značně okoral. „Restituentů, kteří měli tu odvahu, tu zarputilost po 42 letech násilného zpřetrhání navázat na soukromé obhospodařování půdy, bylo minimum,“ podotkl Jiří Urban.
Půda nebyl jediný majetek, který se po revoluci vracel původním vlastníkům. Restituce zahájil zákon 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Jeho prostřednictvím se vracely nemovitosti. O rok později byl vydán zákon o mimosoudních rehabilitacích, ve kterých bylo možné přihlásit se o nemovité i movité věci. Tyto restituce jsou však již dávno uzavřené.
