Praha - Režisér Jiří Menzel nedávno vzbudil pozornost, když prohlásil, že podporuje „cenzuru, protože někteří lidé nejsou dostatečně dospělí“. Svůj výrok nyní obhajoval v pořadu Hyde Park ČT24, kde mimo jiné komentoval českou mentalitu, která je dle něj tradičně plebejská: „Půlka národa jsou burani, kteří rádi porušují předpisy, šidí a kradou tužky.“
Režisér Jiří Menzel v listopadu převzal na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa cenu za celoživotní přínos kinematografii a při té příležitosti si postěžoval na společenskou a kulturní situaci a kontroverzně podpořil cenzuru. „Podporuju cenzuru, protože někteří lidé nejsou dostatečně dospělí. Většina lidí zneužívá svobodu. Doufám, že mladí lidé nebudou v příštích letech tak hloupí jako ti, co dnes patří mezi ty starší,“ uvedl Menzel.
- Pro Českou televizi svůj výrok později komentoval takto: „Cenzura je něco, co máme každý v sobě, totiž umět vědět, co můžeme říct a udělat, aniž bychom tím někoho zranili nebo urazili. Tohle nám chybí.“
V Hyde Parku ČT24 Menzel popřel, že by si přál návrat totalitní cenzury. „Prostodušší diváci a prostodušší žurnalisté mě obvinili z toho, že bych chtěl návrat husákovského orwellovského režimu. To je blbost. Cenzura ale má svoje místo a máme ji i dnes, protože nemůžete pouštět vše dětem nebo nemůžete propagovat nacismus,“ připomíná. Připouští, že „cenzura“ je snad špatně zvolené slovo: „Řekl bych spíše ohleduplnost. Kdo vyrábí filmové programy nebo vydává knížky, měl by být ohleduplný, aby nekazil vkus.“
Podívejte se na Hyde Park s Jiřím Menzelem:
„Když začnete vyrábět buřty z pilin, tak na vás vyskočí nějaká komise a zakáže vám to. Když prodáváte hračky, kterými se děti mohou zranit, tak vám to někdo zakáže. Ale když děláte filmy, na kterých se děti učí vraždám a cynismu a lhostejnému přijetí každé surovosti a nemravnosti, tak na to žádná komise není,“ zlobí se Menzel. Cestu ke zlepšení kulturní úrovně vidí v tom, aby každý tvůrce cítil odpovědnost za to, co jeho díla budí v hlavách diváků. Je proto třeba apelovat na svědomí lidí, kteří kulturní a mediální díla produkují.
„Máme mentalitu čeledínů“
Problém spočívá v tom, že česká duše je tradičně plebejská a odpovědnosti se spíše vyhýbá, domnívá se Menzel: „Máme v sobě zděděnou mentalitu čeledínů, kteří jsou rádi, když jsou plebejci a nemůžou být nic lepšího. Je tu spousta lidí, kteří se plebejské mentality zřekli, ale tak půlka národa jsou burani, kteří rádi porušují předpisy, šidí a kradou tužky.“
Česká mysl byla podle Menzela určena stovkami let historie. „Máme to v krvi, vždycky jsme byli někomu poddáni a byli jsme zvyklí nemít svoji vlastní důstojnost. Postupně se někteří lidé osamostatnili a začali mít řemeslnickou nebo měšťanskou hrdost, ale pořád tady bylo dost lidí, kteří si zvykli na pohodlí být jenom plebejec.“ Vzmach měšťanské kultury na konci 19. století a občanství za první republiky pak zadusil nacistický protektorát a komunistická totalita.
Po roce 1989 viděl naději v občanské společnosti, která spočívá právě v tom, že člověk nespoléhá na vrchnost, ale sám cítí zodpovědnost za své okolí: „Lidé mají v sobě probouzet občana, ne poddaného! Ne ovci, která jde jednou za čas k volbám. Člověk nemá držet hubu.“
Rusnok, Klaus, Zeman
Jenže k moci se opět dostali lidé, kteří mají podle Menzla mentalitu plebejskou. Nezáleží totiž na tom, jak vysoké je dosažené vzdělání nebo společenské postavení toho kterého člověka, nýbrž na tom, zda má v sobě důstojnost a ušlechtilost. Vůči současné politické reprezentaci je Menzel kritický: premiéra v demisi Jiřího Rusnoka označil za „burana“, když komentoval jeho slova ohledně pohřbu Nelsona Mandely (čtěte zde). Menzel dále kritizuje i bývalého prezidenta Václava Klause nebo současnou hlavu státu Miloše Zemana.
- Pokud jde o umělecký komentář, doporučuje Menzel český snímek Hoří, má panenko Miloše Formana z roku 1967; snímek podle něj výtečně zobrazuje českou povahu: „Je to legrace, ale velice dobře to obnažuje, jací jsme.“
Menzel naposledy představil snímek Donšajni. Kritika film nepřijala příliš příznivě, Česká filmová a televizní akademie ho přesto vyslala do bojů o oscarové nominace. Sám režisér již v říjnu prozíravě prohlásil, že Donšajni nemají naději, aby se do užšího výběru na Oscary dostali.
